Představte si město ležící na jižní periferii Ukrajiny, ve stínu větší a známější Oděsy. Město s téměř tři sta tisíci lidmi, kde většina restaurací zavírá úderem osmé večerní.
Město, kde vám ke spočítání hipsterských kaváren vystačí prsty jedné ruky a v němž v neděli vyhrávají na ulici z amplionů francouzské šansony, zatímco mladé maminky bezstarostně korzují se svými ratolestmi v kočárcích po hlavní pěší zóně. Vhodnější místo pro uspořádání mezinárodní akce byste hledali marně. Přesně takový je Cherson, město Potěmkina a dějiště druhého ukrajinsko-českého BarCampu, na který se sjela vskutku různorodá směsice lidí – namátkou novinářka Petruška Šustrová, ázerbájdžánský lidskoprávní aktivista Turgut Gambar či krymští aktivisté a aktivistky. A spolu s nimi dalších šedesát lidí různého věku, zájmů a národností.
Pro pořádek, BarCamp není krycí název pro debaty v baru, jak podle názvu někteří čeští lektoři a lektorky odhadovali, ačkoliv je neformální atmosféra i v případě BarCampu klíčová. Jedná se o specifický koncept otevřené (ne)konference, jenž se vyznačuje několika aspekty. Mimo zmíněné neformálnosti jde o množství krátkých lekcí, potenciál k propojování a síťování či nízkonákladovost. Kdo by čekal čtyřhvězdičkové ubytování či tříchodové menu k obědu, čekal by marně.
Fregat, hotel sovětského typu, v němž byli čeští, ukrajinští a ázerbájdžánští vystupující i zúčastnění ubytováni, má bez diskuze to nejlepší za sebou. Své mouchy měly i prostory, které nám pro účely BarCampu opět zdarma propůjčila místní Chersonská státní univerzita. Kdo by však řešil polofunkční topení či turecké záchody, když v prvním sále probíhá lekce filmaře Ivo Bystřičana, zatímco ve druhém ázerbájdžánský lidskoprávní aktivista Turgut Gambar ukazuje na příkladu své organizace NIDA! možnosti nenásilného protestu v nedemokratických režimech. V tomto případě v režimu ázerbájdžánského diktátora, pardon prezidenta, Ilhama Alieva.
Při promýšlení konceptu druhého ročníku jsme vycházeli z modelu, jenž se osvědčil při prvním ukrajinsko-českém BarCampu. I tentokrát program tvořily dva paralelní bloky, z nichž účastníci a účastnice vybírali libovolně podle svých preferencí z dvanácti lekcí. A i tento rok se BarCamp nesl na vlně občanského aktivismu, s důrazem na regionální a lokální občanské iniciativy. Nejen že se jedná o oblast, která má v kontextu současných změn a reforem v Ukrajině značný potenciál a důležitost. Současně jde o sféru, v níž může NESEHNUTÍ zúročit své zkušenosti nasbírané během několikaleté práce s formálními i neformálními občanskými skupinami v ukrajinských regionech. V čem? Třeba v tom, jaké lektorky a lektory pozvat, aby jejich know-how odpovídalo potřebám ukrajinského občanského sektoru.
Svou návštěvou proto město Potěmkina [1] poctila například Jitka Nesrstová, odbornice na individuální fundraising, která přítomné zasvětila do základů práce s dárci a dárkyněmi. Základ úspěšného fundraisingu by se podle ní dal shrnout do tří slov a jedné spojky: „Umět požádat a poděkovat."
Jak ale v dnešní záplavě informací nenákladně a účinně zaujmout aspoň část veřejnosti, aby nám věnovala chvilku pozornosti? To zůstává zapeklitou otázkou nejen v Ukrajině. Že to jde i s pomocí pouhého videa z mobilu, ukázal na příkladech několika videí z poslední doby (I want more!) dokumentarista a režisér Ivo Bystřičan. Janek Rovenský zase svými zkušenostmi s ekologickými kampaněmi ze severu Čech a také s veřejnými akcemi, během nichž hrály hlavní roli místní komunity, narušil zažitou skepsi, že jakýkoliv boj proti velkým lobbistům s vazbami na státní struktury a proti vlivným firmám je marný.
Ale i v Ukrajině se nyní děje řada zajímavých a inspirativních aktivit. Reforma policie, postupná reforma státní správy směřující k omezení korupce a větší transparentnosti, lepší povědomí o právu na informace – to vše povzbuzuje nejen novináře a novinářky k investigativnější žurnalistice, ale také samotné občany a občanky k tomu, aby se aktivizovali v otázce dodržování zákonů.
Novinářka Larysa Horyslavets ze středoukrajinského Kremenčuku na příkladu své kampaně za dodržování zákona o zveřejňování materiálů k hlasování v městské radě (v Česku máme co dohánět) prokázala, že kombinace využití médií a občanské kampaně má velký potenciál. V tomto případě dokázala vyburcovat tolik lidí, že radnice požadavky kampaně nemohla ignorovat. Angažovanost lidí, byť jen na sociálních sítích, sehrává svou roli i při reformě policie. Igor Kravets, který za občanský sektor pomáhal s touto reformou v oděské oblasti, zdůraznil, že masivní sdílení zkušeností lidí s prací policistů a policistek (jejichž počet se v řadách policie značně navýšil) včetně fotodokumentace na stránkách, které byly za tímto účelem založeny, slouží jako efektivní nástroj monitoringu chování policie.
Každá akce si však vždy žádá i jistou inovaci. Protože naše pozvání na BarCamp přijala i novinářka Petruška Šustrová, zkusili jsme na konec prvního dne nově zařadit promítání dokumentu Na Hranicích impéria a následnou debatu se samotnou Petruškou, autorkou filmu. A vyplatilo se. Ačkoliv se dokument věnuje konfliktu mezi Gruzií a Abcházií [2], nabývá v souvislosti s tři roky trvajícím konfliktem na východě země s tzv. Lidovou doněckou a luhanskou republikou na aktuálnosti také v současné Ukrajině.
Citlivé téma národnostních a teritoriálních konfliktů i únavu informacemi nabitého dne mívá tradičně za úkol odlehčit večírek, jenž je skvělou příležitostí pro nejrůznější diskuse, výměnu kontaktů i názorů a síťování. A co je nejlepší, opakovaně se ukazuje, že zase tak moc nezáleží na jazykové výbavě přítomných. Část si opráší své školní základy ruštiny, část otestuje svou angličtinu a s pokročilejší dobou se ukazuje, že čeština a ukrajinština jsou si natolik blízké, že k plnohodnotnému dialogu bohatě stačí.
A blížíme se ke konci. Správně jste asi pochopili, že BarCamp nemá poskytnout detailní informace o prezentovaných tématech, právě naopak. Má představit množství nástrojů, metod, nových možností, příkladů dobré praxe. Je to inspirář, jenž má zúčastněným vnuknout inspiraci, dodat motivaci a rozšířit obzory. Doufejme tedy, že v této misi uspěl ukrajinsko-český BarCamp i tentokrát. A že se všem zúčastněným z různých koutů bývalého východního bloku, přednášejícím i poslouchajícím, s Chersonem pojí i jiné asociace než jen „průmyslové město bez průmyslu“ a prázdné večerní ulice.
A jeden pozitivní citát na závěr:
„Co si z BarCampu odnáším? Především to, že udělat dobrou kampaň je umění, v němž je nejdůležitější umět zmobilizovat lidi a dát jim vědět, čeho přesně chceme s jejich pomocí dosáhnout.“ Anonymní účastník
I druhý ukrajinsko-český BarCamp se uskutečnil díky laskavé podpoře Jana Barty, Prague Civil Society Centre a Českého centra v Kyjevě. Všem zmíněným za projevenou důvěru děkujeme!
Pavla Hofmeisterová, koordinátorka projektu Cesta iniciativy v Ukrajině
[1] Grigorij Potěmkinměsto nejen založil, ale také v něm byl pohřben a údajně zde často utužoval svůj milostný poměr s Kateřinou Velikou.
[2] Území, jež je právně součástí Gruzie, reálně však dlouhodobě existuje jako samostatný stát, zejména díky podpoře Ruska.
