Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mladí a (ne)klidní: Škola občanského aktivismu v Abcházii

4. 11. 2016 12:44:40
Poslední zářijový týden pořádala nezisková organizace NESEHNUTÍ v abchazském městečku Očamčira Letní školu občanské aktivity. S sebou přibalili také mě, EVS dobrovolnici Inku Jurkovou, toho času v Gruzii.

Letní školy se zúčastnilo patnáct mladých Abcházců a Abcházek, kteří chtějí měnit tuto mezinárodně neuznanou zemi k lepšímu. Kromě teoretických přednášek a praktických cvičení, které vedli lektorky a lektoři pozvaní NESEHNUTÍM, jsem jim sama představila aktivismus za práva zvířat v praxi – jako suvenýr jsem si odvezla polomrtvé pouliční štěně, které teď v Tbilisi přivádím k životu.

1/ Po mostě přes řeku Inguri se dá dostat jen dvěma způsoby: pěšky nebo v koňském povoze. Pak je ještě třetí varianta – pokud pracujete v elektrárně, která se rozkládá na obou stranách hranice, ale bydlíte na té druhé, než kde pracujete, tak vás ráno před šichtou doveze autobus do práce a večer zase zpět.

2/ V abchazštině začíná většina nově přejatých slov na „a“, takže zde máte „amobil“ nebo „ainternet“. Naopak se klade velký důraz na to, aby žádná slova nekončila na „i“, protože to je koncovka mnoha gruzínských podstatných jmen. „Chačapuri“[1] je tedy „chačapur“. Zajímavostí billboardu na téhle fotce je také všudypřítomná reklama na superrychlý LTE internet, který kontrastuje s chudobou v zemi.

3/ V každém správném abchazském městě na dobře viditelném místě najdete tento plakát, zobrazující na heroickém pozadí vůdce abchazských separatistů a prvního prezidenta Vladislava Ardzinby, který této neuznané republice vládl v letech 1994 až 2005.

4/ Abcházií vede jediná kvalitní silnice, která začíná u ruských hranic a končí u těch s Gruzií, respektive u nedaleké ruské vojenské základny. Za kvalitní ji považují i místní krávy, které se po ní rády procházejí. Ostatních cest se mnoho let nikdo nedotkl – vláda nemá peníze a Rusové je nepotřebují.

5/ My, tedy účastníci a účastnice Letní školy, jsme bydleli v přímořském „letovisku“ Očamčira, kde před válkou žilo asi 25 000 lidí a každoročně sem přijížděly zástupy turistek a turistů na rekreaci. V současnosti zde bydlí asi tři tisíce obyvatel a předpokládám, že počet návštěvníků a návštěvnic se procentuálně také zmenšil. Několik málo místních pěkných hotelů udržuje při životě ruský turismus.

6/ Provozní hotelu jsme poněkud zaskočili naším požadavkem na vegetariánskou kuchyni. První dva dny servírovali k obědu i k večeři adžapsandal [2]. Poté si naštěstí uvědomili, že vegetariánství může být kreativní a například mrkvové placičky s řepovým salátem a pohankou neměly chybu. Zde si je užívají naši skvělí lektoři Matouš a Mark a lektorka Alyona. A ještě skvělejší organizátorka Irča!

7/ Letní školy se zúčastnilo patnáct Abcházců a Abcházek, kteří si během pěti dnů mohli nejen vyslechnout přednášky na téma realizace kampaní, PR, fundraisingu a dalších, ale také si sami mnoho z toho vyzkoušeli. Například jak se dělá tisková konference nebo jak prezentovat svůj projekt.

8/ S vděkem hráli motivační, edukační i relaxační hry, které zkušeně připravovala Kristina. Mimo jiné se vtělili do role profesionálních novinářů a novinářek, kteří zjišťují pravdu o zřícené továrně a hledají, kdo zavinil toto neštěstí. Ukázalo se, že nejvíce věří prezidentovi a neziskovky je vlastně moc nezajímají. Stejně jako snad všude ve světě se i zde potvrdilo, že mladí lidé nejsou zvyklí získávat informace z více zdrojů a ověřovat si je.

9/ Ale celkově si při pohledu na tuhle fotku říkám, že Abcházie míří ke světlejším zítřkům. Teď už jen stačí vyřešit mezinárodní politickou situaci...

10/ Bohužel nedořešený válečný konflikt, který způsobil izolaci Abcházie od většiny světa, má přímý dopad na životy místních lidí. Nefunkční a zrezivělé kolotoče a houpačky bývají tradičně tichými svědky úpadku.

11/ Krásné, ale opuštěné vily stále prezentují obraz předválečného blahobytu gruzínské „Kalifornie“.

12/ Gándhí řekl, že „velikost národa se dá posoudit podle toho, jak se stará o svá zvířata.“ I když na tom místní nejsou dobře, ke svým opuštěným psům se chovají laskavě. Občasné poskytnutí zbytků jídla ovšem nenahradí pořádnou péči a očkování. Proto jsou očamčirští psi ve strašném stavu – vyhublí z důvodu vnitřních infekcí a parazitů a zablešení tak, že si sami vykusují krvavé díry do těla. Když pak mezi nimi uvidíte štěně a uvědomíte si, že dopadne stejně, pokud se náhodou dožije dospělosti, tak si ho prostě vezmete s sebou...

13/ Hlavnímu městu Abcházie Suchumi, resp. Suchumu [3] se žádný turista nevyhne, protože sem musí na ministerstvo zahraničí pro vízum. Je to asi nejkrásnější budova v Abcházii.

14/ V Suchumi se také nachází budova bývalého abchazského parlamentu, který vyhořel během gruzínsko-abchazské války a dnes slouží jako připomínka bojů a následného vítězství abchazsko-ruského spojenectví.

15/ Na nedaleké promenádě se ale současná Abcházie pokouší prezentovat poněkud jiný obrázek. Například skrze umělecký festival, kde vystupují místní pěvecká i hudební tělesa a také tradiční taneční soubory. O genderové rovnosti zatím na Kavkaze panuje jen velmi rozmlžená představa. Kdo by se také divil při pohledu na malé děti, z jejichž pohybů a póz naprosto září, jaké postavení mají mít ženy a jaké muži.

16/ Romové a Romky v Abcházii jsou na první pohled odlišní od Abcházek a Abcházců. Mají tmavší pleť, ženy zásadně nosí dlouhé sukně a živí se věštěním, prodejem povlečení a ručníků nebo žebrají.

17/ Přes snahu abchazských vlád a místních obyvatel a obyvatelek o „znormálnění“ života a nabídnutí turistických služeb co největšímu počtu zájemců a zájemkyň, mnoho chátrajících megalomanských staveb postavených v dobách Sovětského svazu svědčí o nemožnosti dosažení takového cíle bez vyřešení mezinárodní otázky.

18/ Pohled od abchazsko-gruzínského hraničního přechodu směrem do Abcházie představuje naději pro pozitivní budoucí rozvoj tohoto regionu. Abcházie je totiž velmi krásná a okouzlí každého, kdo se do ní jednou podívá.

Komentáře: Inka Jurková
Foto: Antonín Jelínek

[1] Placka se sýrem – nejtypičtější gruzínské jídlo.
[2] Zeleninová směs.
[3] Gruzínsky „Suchumi“, v Abcházii „Suchum“, aby se vyhnuli koncovce „i“, nebo abchazsky "Aqwa".

Autor: NESEHNUTÍ | pátek 4.11.2016 12:44 | karma článku: 11.28 | přečteno: 872x


Další články blogera

NESEHNUTÍ

Jak na propagandu

Ve dnech 23. – 24. května uspořádalo NESEHNUTÍ v prostorách Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně konferenci Prokremelská propaganda: příklady postupu proti propagandě ze zemí Visegradu a Východního partnerství.

26.7.2018 v 14:56 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 584 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Jak se žije romským ženám na Kavkaze?

Rozmanitost Kavkazu je neuvěřitelná. Od přírody až po samotné obyvatelstvo. Když jsem se rozhodla cestovat spolu s NESEHNUTÍm do různých regionů jižního Kavkazu, měla jsem velká očekávání.

15.6.2018 v 23:12 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 3307 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Celoměstský park pro půlku Brna?

Dokážete si představit park pro 200 000 lidí? Že to není možné? A kdyby přece jenom... Co by v něm všechno mělo být? Dost místa a komfortu pro všechny – lidi, rostliny i zvířata. Hřiště? Zázemí pro rodiče s dětmi?

7.6.2018 v 9:09 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 658 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Veganské stravování ve státní školce: vytrvat a jde to

Kristýna nejí maso už víc než 13 let. Uvědomuje si environmentální souvislosti konzumace masa, ale hlavně je toho názoru, že pokud maso není k jejímu životu nutné, nechce, aby kvůli tomu, že ho jí, museli umírat jiní živí tvorové.

6.1.2018 v 19:31 | Karma článku: 19.60 | Přečteno: 2577 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Most mezi námi

Výtvarně se Slunečnicí

Po letní pauze jsme opět zavítali do Domu seniorů Nová Slunečnice v Praze 8. A musím říci, že jsme se na naše babičky a dědečky už skutečně těšili.

21.9.2018 v 10:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Libor Popovský

Indonésie pomalu podléhá radikálům

Článek Lawrence A. Franklina "Indonesia: Falling to Radicals", který vyšel 4. července 2018, přeložený mnou a paní Helenou Kolínskou.

21.9.2018 v 9:27 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 195 | Diskuse

Zdenek Horner

Pomoc musí být dobrovolná

I mezi Čechy se najde dost lidí ochotných dobrovolně pomoci nezištně potřebným. Je to jejich dobrovolná volba. A jak jsou za ni odměněni společností, která dobrovolně pomáhat nechce? Nadávkami, nátlakem, zesměšňováním.

19.9.2018 v 23:05 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 517 | Diskuse

Martin Kavka

Přirovnávat „sirotky“ ze Sýrie k Wintonovým židovským dětem je chucpe

V rozjitřené debatě o syrských sirotcích se začínají nějak ztrácet ty „děti“. Namísto racionální debaty se vytahují příklady z historie. Jenomže ty příklady z nedávných dějin Evropy spíše svědčí proti příznivcům přijetí.

19.9.2018 v 12:06 | Karma článku: 42.82 | Přečteno: 1951 | Diskuse

Zdenek Horner

Co je lidské a co je nelidskost

I kdyby paní Šojdrová byla jenom naivní soucitná ženská, která má snahu pomoci padesáti kapičkám lidstva, je to jednoznačně lidské a správné. Nelidské jsou bezprecedentní reakce, které hovoří o principiálním odmítnutí.

18.9.2018 v 11:51 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 792 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1346

Zabýváme se aktivitami z oblasti ekologie, lidských práv, práv zvířat a témat souvisejících. Vždy v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami i důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Naši činnost vyvíjíme nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Cílem blogu je aktuálně informovat o tématech, kterými se zabýváme nebo tématech nám blízkých. Pod našimi články vítáme diskusi, která neslouží pro šíření nadávek, urážek, stereotypů a nesnášenlivosti.





Najdete na iDNES.cz