Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Odzbrojení a nenásilí: začátek stáže v Gruzii

1. 09. 2016 15:39:10
Gruzie je země proslavená krásnými horami, vícehlasými zpěvy či starodávnými kláštery. Kromě toho je ale také známá novodobými válečnými konflikty, které mají za následek větší počet obětí domácího násilí.

To také v některých případech končí smrtí z důvodu obrovského množství neregistrovaných zbraní v rodinách. Příležitost zapojit se do výzkumu tohoto tématu, a navíc v prostředí romských žen, jsem považovala za výzvu, a proto jsem se přihlásila na stáž do gruzínské organizace Disarmament and Nonviolence (Odzbrojení a nenásilí).

Jak je známo, potkávání různých lidí a zakoušení odlišných kultur, získávání nových zážitků, učení se cizích jazyků a vystupování z osobních komfortních zón je důležité pro vytváření vlastních názorů a překonávání mentálních (a kolikrát i státních) hranic. A právě tohle všechno nabízí program Evropské dobrovolné služby [1], kterého jsem se rozhodla zúčastnit. Důvodem byla v první řadě touha změnit postavení romských žen v Gruzii, ale také hlubší poznání sama sebe a zlepšení způsobu svojí práce. Opustila jsem dobře placené zaměstnání s cílem věnovat svůj čas někomu jinému, kdo je na tom hůře než já. Proto jsou poznámky v internetových diskuzích pod blogy dobrovolníků a dobrovolnic EVS typu „tak tohle se platí z našich daní“ naprosto irelevantní. Zrovna tito přispěvatelé a přispěvatelky by měli být mezi prvními, kteří podobnou zkušenost získají. Možná by jim to otevřelo obzory dále než za jejich stoly přeplněné jídlem a uvědomili by si, v jakém blahobytu a pohodlí žijeme.

Do Gruzie jsem se přistěhovala začátkem léta 2016 a okamžitě nastoupila do hostící organizace Odzbrojení a nenásilí, která se věnuje odzbrojování, podpoře obětí kavkazských válečných konfliktů a boji proti domácímu násilí na ženách, a to hlavně v rámci minoritních skupin (např. romské či azerské). Témata, která řeší místní nevládní organizace, jsou o několik kroků zpět, než na jaká jsme zvyklí z České republiky. Kromě nerovného postavení Gruzínek se zde v omezené míře řeší i témata, jako jsou únosy politických odpůrců, dočasná či dlouhodobá zmizení nepohodlných osob a samozřejmě dlouholeté konflikty o Abcházii a Jižní Osetii. Šokem pro mě také bylo světové „prvenství“ Gruzínek v počtu podstoupených potratů na osobu.

Mým aktuálním úkolem je přispět ke zpracování výzkumu o domácím násilí na romských ženách, pomoci připravit kampaň za přijetí zákona proti tzv. enforced disappearance, tedy nuceným zmizením [2], a vytvořit projekt pro podporu žen z oblastí postižených válkou. Společně s vysílající organizací NESEHNUTÍ také začínáme pracovat na kampani pro zjednodušení získávání osobních dokladů pro gruzínské Romy a Romky, z nichž mnoho oficiálně neexistuje. Důsledkem jsou domácí porody i v krizových případech či vysoké procento nevzdělaných dětí, které do školy bez rodného listu či jiného dokladu o jejich existenci nikdo nevezme.

Co se týče mého každodenního života, zde je několik prvních postřehů. Rozhodně si nemůžu stěžovat na byt, ve kterém bydlím, ale většina tbiliských domů z venku vypadá jako česká ghetta. Neexistují vstupní dveře, chodby jsou rozpadlé a do výtahu člověk vstupuje jen s modlitbou na rtech. Samotné byty jsou ovšem pěkné, dokud nezjistíte, že v dvoupokojovém bytě často žije například pětičlenná rodina s dospělými „dětmi“. Moje šéfová, které je přes třicet let, bydlí společně se dvěma staršími sestrami a otcem. Ne že by nechtěly žít každá ve svém, ale z normálních platů na to nemají peníze. Průměrný plat učitele či učitelky je mezi 150 a 200 USD, řidička nebo řidič městského autobusu má například 180 USD, a to je jedna z lépe placených prací. Bohužel zde úplně neplatí příměr menší plat - menší výdaje. Pronájem bytu 1+1 v širším centru, respektive na okraji města stojí minimálně 250 USD měsíčně, jídlo a hygienické potřeby v supermarketech jsou stejně drahé jako v ČR, na trzích jen o něco méně (i když je to určitě také tím, že jsem cizinka, tak mám mírně jiné ceny než domácí, ale ani u stánků, kde mají cenovky, není jídlo zásadně levnější).

Mým největším bojem je v tuto chvíli gruzínština, kterou mi přijde slušné se učit z důvodu co nejlepšího porozumění jak místním lidem, tak místní kultuře. Jedná se o jazyk, který není podobný téměř žádnému jinému na světě (stejně jako například arménština či abcházština), má speciální písmo a obtížnou výslovnost některých hlásek. Rozhodně to ale nehodlám vzdát a věřím, že v dalším díle blogu se již budu moci nejen pochlubit pokrokem v gruzínštině, ale hlavně odhalit výsledky výzkumu o domácím násilí na romských ženách a popsat proces příprav na parlamentní volby, které se budou v Gruzii konat v říjnu a které by mohly přinést změny v přístupu k politické opozici.

Inka Jurková, EVS dobrovolnice NESEHNUTÍ
FOTO: Antonín Jelínek

[1] Účastníci a účastnice, kteří musí být mladší třiceti let, mají v rámci EVS hrazenou část dopravy, ubytování a dostávají příspěvek na jídlo a volnočasové aktivity, kterých je ovšem v Gruzii poměrně omezeně (např. v oblasti kultury), anebo jsou naprosto mimo finanční možnosti dobrovolnic a dobrovolníků (většina sportů).

[2] Nucené zmizení, nazývané také někdy “tajné věznění”, je termín definovaný jednou z mezinárodních úmluv lidských práv OSN jako “zbavení osobní svobody státní mocí, která odmítne fakt zbavení svobody uznat nebo jej tají včetně místa zadržení, a zároveň zadrženému nepřizná právní ochranu”. Plné znění úmluvyZDE.

Autor: NESEHNUTÍ | čtvrtek 1.9.2016 15:39 | karma článku: 14.99 | přečteno: 488x

Další články blogera

NESEHNUTÍ

Malé velké triky pro inkluzi dětí s odlišným mateřským jazykem

V poslední době často potkávám bezradné vyučující, v jejichž třídě se najednou ocitlo dítě s odlišným mateřským jazykem. Často si neví rady, jak je integrovat do kolektivu a jak podporovat kolektiv, aby je přijal.

20.9.2017 v 18:01 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 989 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Čas na vlastní party

„Je páteční březnové odpoledne. V komunitní zahradě v centru Pécse skupinky žen intenzivně diskutují a vyrábějí transparenty. V momentě, kdy je rozmístí do prostoru a vedle sebe sebe se najednou ocitají vzkazy jako...

25.5.2017 v 18:33 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 335 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Malé ženy, co mají velkou sílu

V gruzínském městě Kutaisi, které je známé hlavně levnými lety z a do evropských metropolí, jsme s NESEHNUTÍm v posledním březnovém víkendu uspořádali třídenní barcamp.

13.4.2017 v 21:31 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 469 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Jak nenápadně rychle letí čas

Když je člověk zaneprázdněn, pak čas letí nenápadně rychle. A tak jsem si ani nevšiml, jak uběhl rok naplněný tolika událostmi. Začátkem loňského roku jsem přijel do Brna pracovat jako dobrovolník pro NESEHNUTÍ.

10.4.2017 v 16:00 | Karma článku: 3.76 | Přečteno: 223 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Adam Mikulášek

Bravo, Polsko zvažuje zrušit zimní čas

Jako příznivce více světla odpoledne, na rozdíl od většiny odpůrců střídání zimního a letního času, jsem s Poláky zajedno, aby byl po celý rok letní, nikoli zimní čas.

19.10.2017 v 11:32 | Karma článku: 27.54 | Přečteno: 712 | Diskuse

Lukáš Pokorný

Jak nám paní Šichtařová věší BIO bulíky na nos.

Přiznám se. Poslední vydání přílohy Rodina Dnes jsem si koupil jen kvůli rozhovoru s paní Šichtařovou. Skoro bych její nekompromisní názory začal mít rád. Skoro.

19.10.2017 v 6:42 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 1416 | Diskuse

Karel Trčálek

Humanitární neziskovky jsou tlusté pijavice

Neříkejte, že jste to už dávno nevěděli. A neříkejte, že vás to pořádně nehněte, že byste ze všeho nejraději dělali tu humanitární pomoc sami. Třeba v Kosovu

18.10.2017 v 17:09 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 471 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Předseda Sdružení praktických lékařů: Zavřeme na den, abychom nezavřeli navždy

Chudáci lékaři. Již to nejsou jen chudí zubaři,ale i chudí "obvoďáci". Jejich organizace odmítá používání elektronických receptů i když to je jediná možnost,jak dosáhnout úspor a informací.

17.10.2017 v 4:29 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 449 | Diskuse

Adam Mikulášek

Tak už umazává kříže i Nestlé, vyhlašuji této firmě osobní bojkot!

Jak jsem se dnes dočetl, Lidl už v tomto politováníhodném multikulti falšování reality není sám. Zjevně občané nedělají dost proto, aby firmy ztratily ekonomickou motivaci k tomuto odpornému jednání.

16.10.2017 v 18:26 | Karma článku: 38.41 | Přečteno: 1823 | Diskuse
Počet článků 145 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1325

Zabýváme se aktivitami z oblasti ekologie, lidských práv, práv zvířat a témat souvisejících. Vždy v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami i důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Naši činnost vyvíjíme nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Cílem blogu je aktuálně informovat o tématech, kterými se zabýváme nebo tématech nám blízkých. Pod našimi články vítáme diskusi, která neslouží pro šíření nadávek, urážek, stereotypů a nesnášenlivosti.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.