Čtyři různé lokality v ČR, čtyři rozdílné metody a společná snaha o aktivní zapojení veřejnosti do plánování veřejného prostoru. Naše nová publikace Angažovaně offline ukazuje, proč se nebát participace, ale i čeho se vyvarovat.
Účast veřejnosti na rozhodovacích a plánovacích procesech veřejné správy je pro mnohé stále něčím, co zdržuje, je příliš drahé nebo nepomáhá. V prostředí, v němž dominuje názor, že o složitých věcech musí rozhodovat úřad nebo experti, je těžké veřejnost motivovat a naplnit důvěrou, že případná účast bude mít vliv na finální plán či rozhodování. Příčinou může být i to, že úředníci a úřednice nemají možnost se v oblasti participace vzdělávat. Metody zapojování veřejnosti jsou na humanitních univerzitních oborech spíše vzácným jevem. Na technických univerzitách kurzy jako vyjednávání- facilitace-mediace, participativní GIS v rozvoji nebo komunitní rozvoj a participace nejsou vůbec.
Přesto se v posledních letech pojem participace ze strany politiků a úřadů začíná objevovat častěji – mluví se o participativních rozpočtech, probíhají veřejné diskuse k rekonstrukcím či novým projektům, testují se pocitové mapy. Z neziskového prostředí vyšel metodický portál www.participativnimetody.cz nebo projekt motivující veřejnou správu ke koncepčnímu přístupu k veřejnosti www.paktparticipace.cz.
Jak se zneužívá participace?
Ví se tedy, jak na to, existuje ochota a vůle. Ale i zde platí, že participaci lze zneužít a vyprázdnit. Jak? Veřejné projednání se nezpropaguje na klíčových informačních kanálech, začátek akce se nastaví na pondělí dopoledne během letních prázdnin, podklady se dodají v nepřehledném dokumentu na poslední chvíli nebo se setkání započne dlouhou přednáškou o komplikovaných detailech projektu. Veřejnosti se tak dá hned v úvodu na vědomí, že je už vlastně rozhodnuto. Kdokoliv má zájem vyjádřit svůj názor, je mnohdy omezen časovým limitem a natáčen na kameru. Diskusi moderuje místní politik nebo investor a do hlediště záměrně pozve a někdy si i zaplatí svoje příznivce. Místnost je malá, nemá bezbariérový přístup či je nedostatečně ozvučená. A takto by se dalo pokračovat…
Jasným kritériem při vyhodnocení, zda se participace povedla, či ne, je ochota zapojených lidí pokračovat třeba i v dalším tématu nebo procesu. Největším přínosem je sama důvěra v participaci, přestože vyhovět všem nelze téměř nikdy. Možnost se vyjádřit, být konfrontován se způsobem, jak bylo s mým názorem naloženo a mít další příležitosti se prosadit je klíčem a vodítkem k budoucí otevřené spolupráci.
Čtyřikrát aktivně a s občany
O aktivní zapojení veřejnosti v několika vybraných místech se pokusil náš rok a půl trvající projekt Angažovaně offline. Cílem bylo nejen otestovat metody participace, ale i podpořit místní komunity v plánování a projektech, které mohou ovlivnit prostředí, v němž žijí. Zkušenosti z něj jsme nyní shrnuli do publikace, která může posloužit jako inspirace komukoli, kdo se chce vyhnout chybám, ocení koncepční přístup a nezalekne se rizik s účastí veřejnosti spojených.
V rámci projektu jsme s týmem facilitátor, facilitátorka, architekt a architektka proškolili šestnáct aktivních lidí v metodách participace a facilitace. Čtyřem komunitám jsme pomohli zrealizovat veřejné diskuse k aktuálním projektům a plánům, které se v dané lokalitě řeší. V Oldřichově místní vymýšleli revitalizaci návsi, v Černovicích řešení náměstí, v Týnci plán využití volného času a brněnská kavárna Tři Ocásci řešili kritiku a nesoulady se sousedy a sousedkami v Gorkého ulici. Kvalitu projektu bude možné posoudit nejspíše až v následujících letech, nicméně hlavním ukazatelem úspěchu je pro nás to, že se ve všech lokalitách lidé nesešli jen jednou, ale na úvodní veřejné debaty navázali dalšími.
Zájem o veřejný prostor roste
Zájem o kvalitu veřejného prostoru roste, a to zejména u mladší generace větších měst, která se buď inspiruje pobyty v zahraničí, nebo díky vzdělání mění postoj k tomu, jak má vypadat ulice. Znovu objevuje kouzlo pěší chůze či jízdy na kole, preferuje menší obchůdky s lokálními potravinami v dosahu bydliště, chce se potkávat a bavit nejen v kavárnách, ale i na ulici jako takové. Tyto požadavky ne vždy zapadají do přetrvávajících trendů společnosti jako celku. Aut, norem a předpisů, které upřednostňují technickou infrastrukturu, neustále přibývá. Běžný občan či občanka rezignuje, ne však ti aktivní. Není třeba spoléhat se pouze na veřejnou správu. I bez velkých grantů může jít radnice občanům vstříc. Tak se tomu děje třeba ve Vídni, kde si občané mohou v rámci jasně nastavených pravidel žádat o granty na výsadbu zeleně, úpravu městských zahrádek a dvorků. Kvalitně vedený participační proces pak umožní partnerský dialog kritiků, nadšenců i těch, kteří mohou navržené změny zajistit odborně nebo finančně.
Hana Chalupská
Koordinátorka programu Občanské oko, NESEHNUTÍ
Originální text zveřejněn v časopise Smart Cities v červnu 2016. Pro účely tohoto blogu kráceno.
Publikace Angažovaně offline je volně ke stažení na http://www.obcanskeoko.cz/files/2016/03/Angazovane_offline.pdf
