Malířskou pásku, flipcharty, vizitky, něco na sebe ve stylu Ukrainian business casual, ale bez flitrů. Na chvilku mě pohltí pocit silného „déja vu“. Všechno a dalších 15 kilo balím, podobně jako loni, do svého...
... skořepinového kufru na kolečkách, za který si mě kolega pracující na Kavkaze dobírá. Jo, chlapče, ty jsi možná vůči těm podivujícím se pohledům na krosnu imunní, já si je ale odpustím, stejně jako si moje záda odpustí třítýdenní nošení dvaceti kil. A ještě letáky! Je v nich jasně napsané, proč a co děláme. Stejně ale vím, že drtivá většina z 36 iniciativ, co nám poslaly svůj návrh kampaně, si jej předem nepřečte. Podobně jako manuál k občanským kampaním, který s neochvějnou vytrvalostí posílám na všechny ukrajinské e-mailové adresy, které mi přistanou ve schránce. Vyzbrojeni zkušenostmi z loňska se vydáváme na cestu s jasným cílem. Vyhledat a naplánovat čtyři občanské kampaně.
Hned při čtení přihlášených návrhů je jasné, že jsem jim křivdila. Podle množství obdržených návrhů s kampaňovým potenciálem je zřejmé, že si překvapivě velká část zájemců a zájemkyň zmíněný manuál nejen přečetla, ale návrh podle něj také vypracovala. Těžko říct, co sehrálo větší roli. Zda atmosféra reforem, které zasahují takřka všechny sféry občanského života soudobé Ukrajiny (reformou policie počínaje a antikorupčními zákony konče), rozčarování veřejnosti z jejich nedodržování, větší informovanost o působení NESEHNUTÍ v regionech či osvědčená partnerská organizace, jež se postarala o rozšíření výzvy mezi iniciativami. Každopádně potenciálních občanských kampaní se ve srovnání s rokem 2015 sešlo nesrovnatelně více. Samozřejmě ale nechybí evergreeny v podobě nejrůznějších (a nutno dodat, že v některých oblastech a tématech vysoce prospěšných) sociálních a vzdělávacích projektů, což je vlastně v pořádku. Alespoň víme, že tu má naše práce smysl. Koneckonců povědomí lidí o konceptu občanských kampaní je mlhavé napříč hranicemi. Ruku na srdce, kdo z vás dokáže rozlišit mezi informační kampaní alias osvětou, advocacy kampaní, watchdogem a občanskou kampaní?
K osobním pohovorům nakonec zveme 8 z nich. Držíme se našeho předsevzetí být až nepříjemně důslední, bude-li třeba. Každá z iniciativ s námi musí přetrpět minimálně hodinovou diskuzi nad svým záměrem, na jejímž konci mívám často tendenci se jim omluvit. Po hodině velmi detailních otázek totiž často odchází s poněkud vyděšeným výrazem. Diskuze jsou pro nás velmi cenné, získáváme díky nim vhled do vnitřní situace v zemi. Věděli jste, že v Ukrajině nově platí zákon o jmenovitém hlasování v obecních radách i zastupitelstvech? Nebo že materiály k projednávání musí být 20 dní před konáním zasedání zastupitelstva zveřejněny na stránkách města? A že by lidé měli mít na tom samém místě k dispozici čerpání obecního rozpočtu? Daleko cennější pro nás však jsou ty méně optimistické informace, třeba že reformy se skvěle vyjímají na papíře, ovšem jejich zavádění do skutečného života v realitě značně zaostává. Prezident se sice může prsit postupným zaváděním opatření, která činí státní aparát transparentnější, my se však prostřednictvím lidí dozvídáme, že kupříkladu neexistuje zákon, který by obcím nařídil, dokdy mají obecní stránky, na nichž má k oněm revolučním změnám dojít, zřídit.
Proto velmi vítáme snahu ukrajinské veřejnosti, přesněji její aktivní části, nespoléhat se na ty nahoře a ponouknout místní úřady, činovníky, zastupitele a zastupitelky i starosty a starostky, aby se pokrokové zákony přesunuly z papíru do praxe. Takový je totiž základ občanské kampaně – vytvořit tlak zdola a zatlačit na systémové změny, respektive na lidi, kteří mohou systémové změny přijímat a kontrolovat jejich dodržování. Dříve než společnost definitivně ztratí trpělivost s planými sliby, zhoršující se ekonomikou, inflací, nefunkčním sociálním státem a majetkovými skandály elitních politiků a političek, jež momentálně tvoří značnou část ukrajinské reality. O tom, že podobně aktivních lidí je po Majdanu stále dost, svědčí i naše zkušenost. Ani osobní setkání nám výběr neulehčilo a jednoduše nešlo vybrat pouze 4 návrhy. Proto jsme se rozhodli jich letos podpořit 5 a pomocí facilitovaného plánování z nich udělat občanské kampaně s jasnými, konkrétními, dostatečně ambiciózními a přitom realistickými, prostě tzv. SMART cíli[1]. A o jaké systémové změny usilují? Iniciativa z Bilozerky chce nejen, aby městská rada zřídila klíčový web, ale rovněž aby na něm několikrát do roka zveřejnila aktuální čerpání rozpočtu. V Kremenčuku se místní novinářky rozhodly za pomoci regionálního deníku dosáhnout toho, aby město zveřejňovalo financování obecních firem a platy jejich vedení. V Bilhorodu bude nově každé zasedání městské rady přenášeno online na web, takže jej kdokoliv kdykoliv může zhlédnout a na jeho základě vznést připomínky. Z Ljubimovky se stane obec s tříděným odpadem včetně bioodpadu (což je stále vzácnost i u nás), jež učiní přítrž černým skládkám a ještě získá pro obecní rozpočet drobný příjem prodejem životadárného kompostu.
Do jaké míry se našim iniciativám podaří naplánované změny prosadit, je samozřejmě ve hvězdách. Mají na to 7 měsíců, během nichž se může přihodit ledasco. Abychom však zvýšili pravděpodobnost úspěchu, rozhodli jsme se v létě společně s nimi plány kampaní aktualizovat, a to v závislosti na překážkách a nových skutečnostech, jež se během realizace objeví. Zůstáváme však optimističtí, i loni jsme měli u některých kampaní jisté pochybnosti. A dnes například díky jedné z nich funguje po letech na některých územích Antonovky, městské části Chersonu, veřejné osvětlení. Tak jako tak vás o jejich (ne)úspěších budeme informovat.
Pavla Hofmeisterová
Cesta iniciativy v Ukrajině, NESEHNUTÍ
[1] více o SMART cílech zde https://cs.wikipedia.org/wiki/SMART_metoda
Ukrajinský projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu transformační spolupráce ČR.
