Proces změny platného územního plánu města Brna je daleko za hranicí toho, co se učí urbanisté a krajináři na školách. Mně i mým spolužákům vtloukaly do hlavy docentka Salašová a doktorka Flekalová, že jednou z nejdůležitějších věcí je zapojování veřejnosti. A tak jsem čekala tento přístup také od vedení našeho města. Jenže jsem se šeredně zmýlila.
Milan Štefanec
Veškerý optimismus mě přešel hned v létě, v době dovolených a doby, kdy člověk nechce být zavřený doma u počítače a psát připomínky, o kterých ví, že možná budou zohledněny, nicméně
mu na ně nepřijde reakce. Jednu takovou zkušenost už mám: „Vaše podání, které jste uplatnili při projednávání, se netýká obsahu projednávané změny zadání. Své připomínky a námitky můžete uplatnit v rámci projednávání návrhu změny „Aktualizace Územního plánu města Brna.“ mi tenkrát napsala paní Leopoldová poté, co již byly změny zadání změny územního plánu odsouhlaseny zastupiteli. Odjela jsem tedy raději na dovolenou a uchlácholila se, že v další fázi procesu připomínky sepíšu a seženu minimálně 200 podpisů, abych se stala zástupcem veřejnosti, se kterým se již úředníci dle litery zákona bavit musí.
V lednu jsem se tak začala prokousávat asi patnáctisetstránkovým dokumentem nesoucím honosný název Aktualizace Územního plánu města Brna a sepsala připomínky ke změnám, které mi nejvíce vadily, nebo kterých jsem si zvládla v tom nepřeberném množství dokumentů a „rozstříhaných“ map všimnout. Abych je nepsala jen od stolu, zastavila jsem se i na magistrátu, abych se vyptala na věci, které mi nebyly jasné. Musím dodat, že oceňuji ochotu a vstřícnost některých úředníků, leč jsme narazili na věci, kterým ani oni sami moc nerozuměli a odkazovali mě na zhotovitele projektu, kterým je arch. Hladík a jeho UAD studio.
A tak jsem i já stanula u mikrofonu na veřejném projednání aktualizace územního plánu. Z jeho průběhu jsem však byla nemile překvapena. Nejprve jsme byli upozorňováni ostrahou a policií ČR, že stojíme v cestě přicházejícím lidem, když stojíme u zdi asi na dvoumetrovém schodišti. Úsměvné bylo, že vprostřed cesty stáli oni, nikoliv my. Posléze nás nechtěli pustit do sálu s malým transparentem nesoucím nápis „Zástupce veřejnosti – Tuřany“, protože se prý jedná o hořlavý materiál. Na můj argument, že hořlavé je i moje oblečení, a jestli se kvůli tomu, abych se dostala na veřejné projednání, musím svléci, nás pustili dovnitř.
Následovalo představení změn územního plánu, které bylo pro veřejnost prezentováno naprosto nesrozumitelným způsobem. Už na základní škole učí děti, že powerpointová prezentace má být plná obrázků, nikoliv textu, který nikdo nepřečte, a to zejména, pokud k tomu ještě něco hovoříte. Nu což, zákonem stanovené představení územního plánu bylo splněno. To, že to lidé nemohli vstřebat, je věcí druhou. Vznesla jsem tedy několik svých dotazů: „Pokud zvednete v celém Brně indexy podlažních ploch, máte to podloženo tím, že to zvládnou komunikace a sítě?“, „Jaká jste navrhli v územním plánu opatření, aby se zlepšila kvalita ovzduší a snížila hluková zátěž, když se v podkladu pro územní plán píše, že jsou překračovány limity?“, „Jak mají znít naše připomínky, abyste je brali v potaz?“ Na zhotovitele jsem měla ještě další otázky, leč mi již z časových důvodů nebyl dán prostor. A tak jsem se nedozvěděla věci, na které mi nedali odpověď ani na magistrátu. Naprostý smysl postrádalo i to, že úředníci z magistrátu občanům nevysvětlili rozdíly mezi připomínkou a námitkou, a kdo může kterou podávat.
Vrátím-li se k úvodní myšlence, tento způsob zapojování veřejnosti je známkou naprosté arogance a nadřazenosti úředníků a politiků nad lidmi, pro které se územní plán pořizuje. Důkazem byl v zadní části sálu postávající náměstek Ladislav Macek, který má územní plánování a rozvoj Brna na starosti, a který jen zpovzdálí poslouchal dotazy nepřímo na něj směřované, leč neměl odvahu a soudnost na ně reagovat.
Hana Kašpaříková
