Ostře sledované volby: demokracie a sexismus v gruzínské vesnici
K nervózní atmosféře by stačilo, že gruzínská armáda nedaleko hranic s Dagestánem za nejasných okolností postřílela 11 ozbrojenců, a že úředník speciálního oddílu gruzínského ministerstva vnitra vnikl – opět za nejasných okolností – na území Jižní Osetie, kde byl zatčen a přinejmenším mediálně obviněn z ozbrojeného útoku na jednu z jihoosetinských vesnic. Následovaly šířící se zvěsti, že kdosi spojený se stávajícím prezidentem Saakašvilim nakoupil po Tbilisi několik bytů a shromažďuje v nich zbraně pro případ, že by na udržení moci nestačil předvolební nátlak vůči Gruzínskému snu, hlavní opoziční formaci poháněné nejen odporem vůči stávající vládě, ale i miliardami podnikatele Bidziny Ivanišviliho.
Atmosféra strachu pak kulminovala v předvečer voleb kvůli události v jedné obci ve východní části Gruzie, kam odjel sledovat volby můj kolega z NESEHNUTÍ Milan Štefanec a jako první nám dal zprávu o tom, že místnímu představiteli Gruzínského snu, kterému už dříve bylo vyhrožováno v souvislosti s jeho politickou aktivitou, někdo unesl devítiměsíční dítě. To bylo zanedlouho nalezené ve sklepení domu, utopené v jámě na víno přikryté velkým kamenem. Ještě ten den se o tom objevil na internetu videozáznam, o němž se dá říci snad jediné - v zájmu vlastního duševního klidu se na něj nikdy nedívejte.
S těmito chmurnými obrazy v mysli čekám hodinu a půl, než konečně dorazí auto s místními pozorovateli organizace Human Rights Center. „Taxík měl zpoždění... a pak byla dlouhá fronta v McDrive, kde jsem si kupoval snídani,“ vysvětluje zpoždění koordinátor skupinky. Je to jeden z momentů, kde se kulturní rozdíl mezi mým evropským (hyper)aktivistickým přístupem a kavkazským „lážo-plážo“ stylem překonává obtížně. V osm se otevírají volební místnosti a nebýt tam na pečetění urny je jako nebýt tam vůbec. Nabíráme ještě další lidi, že nás nakonec jede v malém sedanu šest, mě nepřekvapuje. „Gruzínské taxi XXL,“ směje se společně se mnou Giorgi, jenž se nedávno vrátil ze stáže v Německu.
Frčíme do vesnic nedaleko Rustavi, z většiny obývané Ázerbajdžánci. Předpoklad je, že ve velkých městech bude pozorovatelů plno, proto cílíme do zapomenutějších končin. Několik dobrovolnic rozvážíme do různých okrsků, kde budou celý den, a já zůstávám ve tříčlenné mobilní skupině. Ukázalo se, že naše zpoždění odpovídá zvyklostem v regionu, takže jsme nic nepropásli: u naší první zastávky – okrsku č. 61 – se volební místnost odemyká víc než půl hodiny poté, co měly volby začít. Navíc je urna z průhledného plastu, takže každý může vidět, že v ní před začátkem hlasování nic není.
První voliči jdou dovnitř, člen komise u vchodu jim kontroluje prsty UV baterkou a další jim „barví“ palec neviditelnou barvou ve spreji. Teprve v tu chvíli mi dochází, že „inking“ není razítko do pasu jako v Arménii, ale prostě označkování samotného voliče nebo voličky, kteří už byli hlasovat. Dostáváme echo, že se dá barva smýt odlakovačem. Hned se necháváme obarvit, z prstů drhneme neviditelnou barvu a jdeme na ověření UV baterkou. Podezření se nepotvrdilo, z nehtů barva slezla, ale na kůži zůstává spolehlivě.
Další okrsek je v prastaré škole. V jedné místnosti nacházíme pohozené kopie pasů a výpisy lidí z nějakých databází. Pro jistotu je zabavujeme. Později volá Milan, že prý našli taky takové. Seznamy voličů se všemi potřebnými údaji, aby za ně mohli „odvolit“ členové komise? Kdo ví.
Pokračujeme k dalšímu okrsku, jenž se nachází v úplně nové škole, postavené z fondu totalitního tatíčka Ázerbajdžánu Heydara Alijeva. Davy lidí se cpou k registračním stolům, za plentu se občas chodí po dvou... Takové podobné chyby, spíše než vyložené falšování voleb, řešíme i v dalších okrscích. Ale jak mají především místní důchodci odvolit tajně a samostatně, když část obyvatelstva je negramotná a do archu se podepisuje symbolem „+“?
Na letošní parlamentní volby v Gruzii, kterých se mohlo zúčastnit kolem 3,5 milionu registrovaných voličů, vyrazilo neuvěřitelné množství 20 tisíc domácích a dva tisíce zahraničních pozorovatelů. To, že jsou volby „ostře sledované“, je vidět na první pohled: ve volebních místnostech se mnohdy pohybuje až deset pozorovatelů.
Mobilní jednotka dostává hlášku, že jedna naše kolegyně v Kachetii čelí výhrůžkám volební komise, a tak jí vyráží na pomoc a mě nechávají v obci Gardabani. Jdu na druhý konec vesnice, kde se volí ve vybydlené místnosti stařičkého činžáku. Voliči žádní, členové komise se nudí, jeden z nich zapřádá rozhovor: Jak se rozdělilo Československo? Šlo by přijet do Česka pracovat? A mohou u vás ženy volit?
Při třetí otázce se zasměju a napadá mě vtípek o východních středověkých názorech, ale naštěstí ho neumím říct rusky. Po dvou vteřinách mi totiž dochází, že to dotyčný myslí vážně. Vysvětluju, že samozřejmě u nás ženy mají volební právo, a proč by ho mít neměly? Hovor plyne dál: Máš děti? Ženu? Přítelkyni? A byla panna, když jste se poznali? Odmítám dál odpovídat. Pointou celé debaty je názor, že ženy by měly pracovat a muži jíst. Říkám, že to je blbost, a že s tím přeci žádná žena nemůže souhlasit. Člen komise se obrátí na několik přítomných žen různého věku sedících u registračních stolů: souhlasně přikyvují.
Poznamenávám si, v tomto okrsku k žádným narušením voleb nedošlo a vracím se zpět přes vesnici na sčítání hlasů do temné a zaprášené stodoly. Místnost se zamyká v osm, a pravda, nikdy bych si nemyslel, že sečíst necelou pětistovku hlasů může deseti lidem trvat přes čtyři hodiny. Součty hlasů pro jednotlivé strany pořád neodpovídají celkovému počtu voličů, počítá se všechno a stále dokola. Všichni jsou unavení, zapalují si, zamčenou stodolou se nese smrdutá mlha. Pozorovatelka z nějaké místní organizace už ztrácí nervy a vykřikuje cosi o bezmozcích. Šestkrát smskuju kolegům, ať na mě čekají s odvozem, že už určitě za chvíli skončíme.
O půlnoci je hotovo, další půlhodinku se úředník snaží okopírovat protokol, kvůli kterému tam ještě čekám. Konečně! Tak tady by nebyli schopni součty hlasů zfalšovat, ani kdyby chtěli. Valíme do Tbilisi, v autě okamžitě usínám a budím se jen při prudkém brždění před auty Gruzínského snu, plnými opilých řidičů a rozvášněných příznivců s modrými vlajkami.
Gruzínský sen oproti straně reprezentované prezidentem Saakašvilim nakonec vyhrál v poměru zhruba 60:40. Saakašvili poté oproti očekáváním v médiích suše oznámil svoji porážku a odchod do opozice. Jestli si Gruzíni a Gruzínky zvolili dobře, se ukáže až časem, ale jejich všudypřítomnou radost z toho, že změna vlády proběhla bez větších volebních podvodů, v klidu a bez násilí, můžeme sdílet už teď.
Martin Hyťha
koordinátor programu Cesta iniciativy
NESEHNUTÍ
„České nevládní organizace odvádí hodně práce," hodnotí arménská aktivistka stáž v Česku
Sjuzanna Petrosjan, zakladatelka arménské nevládní organizace Inclusion Armenia, se už 14 let věnuje zdravotně postiženým dětem a jejich rodinám. Také se zajímá o inkluzivní vzdělávání a práva osob se zdravotním postižením.
NESEHNUTÍ
Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc třetí, duchové za volantem (3. díl)
Když na konci února začala rozsáhlá invaze ruských vojsk do Ukrajiny, naše podpora tamní občanské společnosti, se kterou jsme v blízkém kontaktu už od roku 2014, se od základu změnila.
NESEHNUTÍ
„Vrátím se pro vědomosti i za krásou.“ Arménská aktivistka hodnotí stáž v České republice
Arpine Jerisjan žije ve městě Ijevan na severu Arménie, blízko uzavřených hranic s Ázerbajdžánem. V červnu 2022 Arpine v rámci spolupráce na dva týdny navštívila Arpine Českou republiku
NESEHNUTÍ
Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc druhá, rozhodně už ne mladá (2. díl)
Když na konci února začala rozsáhlá invaze ruských vojsk do Ukrajiny, naše podpora tamní občanské společnosti, se kterou jsme v blízkém kontaktu už od roku 2014, se od základu změnila.
NESEHNUTÍ
Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc první, aneb noc jako Brno (1. díl)
Když na konci února začala rozsáhlá invaze ruských vojsk do Ukrajiny, naše podpora tamní občanské společnosti, se kterou jsme v blízkém kontaktu už od roku 2014, se od základu změnila.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
- Počet článků 180
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1237x