Společenské „parte multikulturalismu“ ?

22. 02. 2012 11:53:44
„Multikulturalismus je mrtvý“, řekla mi nedávno kamarádka, „ale hrozně si vážím toho, co děláte,“ nezapomněla hned dodat s úsměvem nikoli pohrdlivým. No dobře, ale proč, když děláme právě ty vlastně mrtvé multikulturní workshopy a kazíme tak studující na středních školách a dokonce i základních naší naivitou? Na to odpověděla s úsměvem mírně stísněným a beze slov...

A tak je to pořád. Jednou za čas se „parte multikulturalismu“ ve vhodných chvílích objevuje v médiích, následně v hospodských diskusích, pak i přátelských rozhovorech osobních nebo nepřátelských rozhovorech neosobních, na facebooku atd. Někdy dokonce pod takovým tlakem znejistí i lidé obhajující a prosazující multikulturalismus a kritice se pokouší nikoli čelit, ale vysmeknout se jí záměnou slova multikulturalismus za interkulturalismus nebo multietnicismus apod. Je to ale marná technika, často maskující vnitřní pochybnosti a především neochotu se jimi zabývat. Za nedlouho dostanou i ty další pojmy naprosto stejnou dávku kritiky, jazykových a ideových rozborů a obvinění od nesmyslnosti až po prostou nereálnost, stejně jako je opakovaně dostával a dostává pojem multikulturalismu.

Vyučující na některých školách dokonce multikulturní výchovu, respektive její karikaturu (všichni přece máme rádi indiány, že?), používají jako štít před probíráním „nepříjemných“ témat, jakým je problematika domácího rasismu a xenofobie, hezky česky nasměrovaná na Romy a „Východ“ (Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Rumunsko, Bulharsko...). Ale ne všichni, zdaleka ne. Většinou si uvědomují, že je to společensky a výchovně sebevražedná taktika v době, kdy společností otřásají reformy (rozuměj škrty) sociálních jistot ve jménu úspor a stablizace a lidé začínají ze strachu propadat čím dál častější masové manipulaci při hledání viníků. Učitelé nám ale téměř bez výjimky při osobních setkáních nakonec vždycky dají za pravdu a s povzdechem nebo i hlubokým nádechem zase naberou odvahu a jdou do toho „multikulturalismu“ s námi aktivisty znovu a znovu. Díky za to. Jen ti, kteří někdy stáli a přesvědčovali o nějakém nelibém tématu deset a více zarytých mladých lidí stavějících se radikálně na odpor, ví o čem je řeč. Je to asi stejně obtížné, jako přesvědčovat lidi o tom, že Daniel Landa není hodný mainstreamový hudebník s vlasteneckou tematikou, ale také ideolog a člověk, který se ze zajetí nebezpečného nacionalismu nikdy nevymotal a cíleně jej podněcuje i nadále, jen o trošku rafinovaněji.

Právě takoví odvážní vyučující si zasluhují podporu z vedení a politické reprezentace. Jenže ta v Česku v poslední době obzvláště pokulhávala. Vládní strana, ze které pochází i současný premiér Nečas, si na svém nedávném sjezdu odhlasovala „konec multikulturalismu“ a není tomu tak dlouho, co byl otevřeně xenofobní Bátora poradcem ministra školství Dobeše a musel odejít až po veřejné kritice. Reálně tak zbývá jenom podpora ze strany občanské společnosti a neziskových organizací. Omezení financování takových organizací ze strany vlády ale podřezává postupně i tuto prozatím silnou oporu skutečného multikulturního vzdělávání a výchovy.

Ano, je potřeba si přiznat, že veřejná podpora multikulturalismu je – hlavně co se týče státních představitelů a jejich hlasitě deklarovaných politických multikulti postojů – na ústupu, ovšem je potřeba také říci, že je to svým způsobem dobře, protože nikdo z nich většinou pořádně nevěděl, co to vlastně znamená a reálně pro to téměř nic nedělal. Byla to jedna velká faleš, která musela skončit. Konečně se tak z neproduktivních debat a sporů o politická hesla otevírá prostor pro témata jasná a konkrétní, jako je snižování xenofobie a rasismu v naší společnosti, což většina společnosti podporuje a považuje za správné. A prostor na to je, aspoň na těch školách. Mezitím se totiž právě na nich multikulturalismus stal každodenní realitou. V mnoha třídách středních a základních škol a nejen ve velkých mětech. Na vysokých školách se multikulturní realita usadila dokonce již před nějakou dobou. Prostě se stala. A co je dnes na školách, bude zítra společností. Zase jednou skutečnost předběhla spekulaci. Je na čase se z teoretických debat o vizích vrátit na multikulturní zem. Xenofobním lidem, snícím svůj sen o „čistých“ uzavřených národech z devatenáctého století, už dávno ujel vlak... Společnost je jinde. A my?

Boris Rafailov
pracuje v týmu Multikulti Challenge: accepted

Autor: NESEHNUTÍ | středa 22.2.2012 11:53 | karma článku: 13.42 | přečteno: 1648x

Další články blogera

NESEHNUTÍ

Kam kráčíš, arménský aktivisto? Od vodopádu k Occupy.

V Arménii roste zájem obyvatelstva o problémy ve své zemi. Jak tam vypadá nová vlna občanského aktivismu? Dobrovolnice NESEHNUTÍ z Arménie napsala článek o svém pohledu na vývoj občanského aktivismu v její rodné zemi.

23.1.2019 v 19:51 | Karma článku: 3.68 | Přečteno: 90 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Jsou genderové kvóty zlo?

Soutěž Genderiáda očima vítězky. Středoškolská studentka Kristina Šůsová přibližuje průběh soutěže a vlastní motivaci.

14.1.2019 v 17:31 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 520 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Přežijeme bez stájových hnojiv?

Při diskuzi o výhodách a nevýhodách veganství se občas setkávám s názorem, že bez velkochovů se neobejdou ani lidé, kteří maso a další živočišné produkty nekonzumují, protože na poli by bez stájových hnojiv nevyrostla ani tráva.

7.1.2019 v 18:47 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 596 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Kargokolem za čistším ovzduším

„Nákladní kola jsou skvělou alternativou pro transport v centru města. Jak pro rodiny, které mohou zavést děti do škol a školek, tak pro malé firmy.” Daniel Böhm, Mobilitätsagentur Wien

8.11.2018 v 21:40 | Karma článku: 4.37 | Přečteno: 119 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Vyspala jsem se se svým strýcem

Příběh ženy, které pro tento článek propůjčíme jméno Světlana, není vůbec veselý. Navíc je prozatím bez konce, a tak jí aspoň tímto jménem symbolicky popřejme trochu nadějnější pokračování.

22.3.2019 v 14:31 | Karma článku: 16.30 | Přečteno: 724 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kvůli vám mám na sobě EKG

Jasně, že ho mám kvůli vám, kvůli lidem, kteří mě štvou, někteří mě neštvou, ale prostě ho mám a vy buďte moc rádi, že jsem tak obětavá a studuji, co s námi dělá psaní, placení, rozčilování, tančení a spasitelský syndrom.

22.3.2019 v 12:49 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 357 | Diskuse

Karel Janďourek

Nezvaný host

Když jsem včera odcházel z práce, po prvních krocích na chodníku jsem si uvědomil, že jsem na pracovním stole zapomněl sluneční brýle.

22.3.2019 v 11:59 | Karma článku: 15.91 | Přečteno: 567 | Diskuse

Pavel Hewlit

Sudičky přišly a... no, dávaly

Má to jistou kontinuitu se včerejškem - včera někdo slavil, že se narodil, takže by bylo dobré podat i zprávu o tom, co se dělo první noc. A kdo na Sudičky nevěří, je hloupej. Jsou, ačkoli to nemusí být vždy milé, usměvavé babky.

22.3.2019 v 11:32 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 380 | Diskuse

Libuše Palková

V izraelsko-palestinském konfliktu umírají i Američané

Minulý týden, přesně 16.března,bylo výročí smrti mladé Američanky Rachel Corriové.Jeden bloger zde nedávno vyjádřil politování, že zatímco svět oplakává 5O obětí útoku na mešity na Novém Zélandu, na jiné oběti se zapomíná.

22.3.2019 v 10:57 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 1686 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1325

Zabýváme se aktivitami z oblasti ekologie, lidských práv, práv zvířat a témat souvisejících. Vždy v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami i důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Naši činnost vyvíjíme nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Cílem blogu je aktuálně informovat o tématech, kterými se zabýváme nebo tématech nám blízkých. Pod našimi články vítáme diskusi, která neslouží pro šíření nadávek, urážek, stereotypů a nesnášenlivosti.

Najdete na iDNES.cz