Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Společenské „parte multikulturalismu“ ?

22. 02. 2012 11:53:44
„Multikulturalismus je mrtvý“, řekla mi nedávno kamarádka, „ale hrozně si vážím toho, co děláte,“ nezapomněla hned dodat s úsměvem nikoli pohrdlivým. No dobře, ale proč, když děláme právě ty vlastně mrtvé multikulturní workshopy a kazíme tak studující na středních školách a dokonce i základních naší naivitou? Na to odpověděla s úsměvem mírně stísněným a beze slov...

A tak je to pořád. Jednou za čas se „parte multikulturalismu“ ve vhodných chvílích objevuje v médiích, následně v hospodských diskusích, pak i přátelských rozhovorech osobních nebo nepřátelských rozhovorech neosobních, na facebooku atd. Někdy dokonce pod takovým tlakem znejistí i lidé obhajující a prosazující multikulturalismus a kritice se pokouší nikoli čelit, ale vysmeknout se jí záměnou slova multikulturalismus za interkulturalismus nebo multietnicismus apod. Je to ale marná technika, často maskující vnitřní pochybnosti a především neochotu se jimi zabývat. Za nedlouho dostanou i ty další pojmy naprosto stejnou dávku kritiky, jazykových a ideových rozborů a obvinění od nesmyslnosti až po prostou nereálnost, stejně jako je opakovaně dostával a dostává pojem multikulturalismu.

Vyučující na některých školách dokonce multikulturní výchovu, respektive její karikaturu (všichni přece máme rádi indiány, že?), používají jako štít před probíráním „nepříjemných“ témat, jakým je problematika domácího rasismu a xenofobie, hezky česky nasměrovaná na Romy a „Východ“ (Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Rumunsko, Bulharsko...). Ale ne všichni, zdaleka ne. Většinou si uvědomují, že je to společensky a výchovně sebevražedná taktika v době, kdy společností otřásají reformy (rozuměj škrty) sociálních jistot ve jménu úspor a stablizace a lidé začínají ze strachu propadat čím dál častější masové manipulaci při hledání viníků. Učitelé nám ale téměř bez výjimky při osobních setkáních nakonec vždycky dají za pravdu a s povzdechem nebo i hlubokým nádechem zase naberou odvahu a jdou do toho „multikulturalismu“ s námi aktivisty znovu a znovu. Díky za to. Jen ti, kteří někdy stáli a přesvědčovali o nějakém nelibém tématu deset a více zarytých mladých lidí stavějících se radikálně na odpor, ví o čem je řeč. Je to asi stejně obtížné, jako přesvědčovat lidi o tom, že Daniel Landa není hodný mainstreamový hudebník s vlasteneckou tematikou, ale také ideolog a člověk, který se ze zajetí nebezpečného nacionalismu nikdy nevymotal a cíleně jej podněcuje i nadále, jen o trošku rafinovaněji.

Právě takoví odvážní vyučující si zasluhují podporu z vedení a politické reprezentace. Jenže ta v Česku v poslední době obzvláště pokulhávala. Vládní strana, ze které pochází i současný premiér Nečas, si na svém nedávném sjezdu odhlasovala „konec multikulturalismu“ a není tomu tak dlouho, co byl otevřeně xenofobní Bátora poradcem ministra školství Dobeše a musel odejít až po veřejné kritice. Reálně tak zbývá jenom podpora ze strany občanské společnosti a neziskových organizací. Omezení financování takových organizací ze strany vlády ale podřezává postupně i tuto prozatím silnou oporu skutečného multikulturního vzdělávání a výchovy.

Ano, je potřeba si přiznat, že veřejná podpora multikulturalismu je – hlavně co se týče státních představitelů a jejich hlasitě deklarovaných politických multikulti postojů – na ústupu, ovšem je potřeba také říci, že je to svým způsobem dobře, protože nikdo z nich většinou pořádně nevěděl, co to vlastně znamená a reálně pro to téměř nic nedělal. Byla to jedna velká faleš, která musela skončit. Konečně se tak z neproduktivních debat a sporů o politická hesla otevírá prostor pro témata jasná a konkrétní, jako je snižování xenofobie a rasismu v naší společnosti, což většina společnosti podporuje a považuje za správné. A prostor na to je, aspoň na těch školách. Mezitím se totiž právě na nich multikulturalismus stal každodenní realitou. V mnoha třídách středních a základních škol a nejen ve velkých mětech. Na vysokých školách se multikulturní realita usadila dokonce již před nějakou dobou. Prostě se stala. A co je dnes na školách, bude zítra společností. Zase jednou skutečnost předběhla spekulaci. Je na čase se z teoretických debat o vizích vrátit na multikulturní zem. Xenofobním lidem, snícím svůj sen o „čistých“ uzavřených národech z devatenáctého století, už dávno ujel vlak... Společnost je jinde. A my?

Boris Rafailov
pracuje v týmu Multikulti Challenge: accepted

Autor: NESEHNUTÍ | středa 22.2.2012 11:53 | karma článku: 12.82 | přečteno: 1639x


Další články blogera

NESEHNUTÍ

Veganské stravování ve státní školce: vytrvat a jde to

Kristýna nejí maso už víc než 13 let. Uvědomuje si environmentální souvislosti konzumace masa, ale hlavně je toho názoru, že pokud maso není k jejímu životu nutné, nechce, aby kvůli tomu, že ho jí, museli umírat jiní živí tvorové.

6.1.2018 v 19:31 | Karma článku: 19.39 | Přečteno: 2348 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Nejlépe se odborná práce dělá ve dvou, tvrdí vítězky Genderiády

V NESEHNUTÍ jsme vyhlásili soutěž středoškolských odborných prací na téma rovnosti žen a mužů - Genderiáda. Soutěž vyhrála dvojice autorek, které s své pocity ze soutěže rozhodly sdílet v následujícím příspěvku.

19.12.2017 v 14:08 | Karma článku: 3.29 | Přečteno: 132 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Nač existujete? K čemu jste NESEHNUTÍ? Prosím o vysvětlení!

Na to se poněkud ironicky zeptal jeden z přispěvatelů na facebooku NESEHNUTÍ. Odpovídá mu dlouhodobá dobrovolnice organizace Inka, která díky ní strávila rok v Gruzii.

25.10.2017 v 18:35 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 863 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Malé velké triky pro inkluzi dětí s odlišným mateřským jazykem

V poslední době často potkávám bezradné vyučující, v jejichž třídě se najednou ocitlo dítě s odlišným mateřským jazykem. Často si neví rady, jak je integrovat do kolektivu a jak podporovat kolektiv, aby je přijal.

20.9.2017 v 18:01 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 1095 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Den "blbec"

Možná to znáte také, Skoro každý má někdy den, kdy se nic nedaří a nepříjemnosti se hromadí a málo kdy zůstane jen při jedné.

26.2.2018 v 0:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Štěpánka Semecká

(De)institucionalizace

Dnešní nedělní glosu chci věnovat myšlence toho, jak stále častěji přenecháváme odpovědnost za svoje činy institucím, které tak zarytě odsuzujeme a přisuzujeme jim povinnost toho, že ony to za nás přece zařídí.

25.2.2018 v 20:36 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 89 | Diskuse

Jan Andrle

Rok Rézy

Prolínání kultur může mít nečekané podoby. A nemusí to nutně ani souviset s imigrační pseudohysterií, třeba.

25.2.2018 v 20:20 | Karma článku: 11.51 | Přečteno: 132 | Diskuse

Libuse Palkova

Lidé Zemanovi už nevěří?

Je překvapivé, kolik blogerů nepřestává varovat před vlnou imigrantů, která se na nás prý už brzo začne valit. Ale neslíbil nám snad prezident Zeman, že sem imigranty nepustí?

25.2.2018 v 16:02 | Karma článku: 20.37 | Přečteno: 1110 | Diskuse

Jan Tomášek

Na věčné časy: Relikty architektury socialistické éry

Neničme svou historickou paměť, nabádá režisérka filmu Na věčné časy česko-japonská nezávislá filmařka Haruna Honcoop.

25.2.2018 v 12:56 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 258 | Diskuse
Počet článků 148 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1329

Zabýváme se aktivitami z oblasti ekologie, lidských práv, práv zvířat a témat souvisejících. Vždy v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami i důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Naši činnost vyvíjíme nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Cílem blogu je aktuálně informovat o tématech, kterými se zabýváme nebo tématech nám blízkých. Pod našimi články vítáme diskusi, která neslouží pro šíření nadávek, urážek, stereotypů a nesnášenlivosti.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.