Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak udělat seminář na Kavkaze – část II.

28. 07. 2011 9:00:00
Poslouchat dlouho lektorský výklad je nudné, únavné a ostatně se často dá i víc naučit vlastní aktivní činností. Při mediálním tréninku rozdělujeme osazenstvo do skupin – některé píší tiskovou zprávu, jiné připravují cvičnou tiskovou konferenci a s několika vybranými jedinci jdeme natáčet rozhovor na kameru. Kolega zkušeně hraje televizního redaktora a já dělám kameramana. Dotazovaná účastnice poctivě popisuje svoje bezplatné poradenství místním seniorům a pomoc při jednání s úřady, které se je občas snaží obalamutit a nevyplatit jim ani nuzný měsíční důchod ve výši 500 rublů, z kterého se beztak nedá přežít ani týden.

A opravdu je to poradenství bezplatné? Slyšeli jsme, že u vás v organizaci máte zavřené dveře a za nimi schraňujete peníze vybrané od klientů,“ ptá se kolega. „Ano, poradenství je naprosto bezplatné...“ vysvětluje bezelstně aktivistka, zatímco kamerou zabírám nápis „zavírejte dveře“ za jejími zády a paklík bankovek, který jsme tam před začátkem rozhovoru narafičili. Následné promítání natočených rozhovorů je samozřejmě nejen zdrojem budoucí obezř etnosti při skutečných televizních reportážích, ale i značné zábavy.

Kavkazská pohostinnost je proslulá a Abcházie není výjimkou. Hned druhý večer se na prahu našich pokojů objevuje domácí a zve nás na skleničku domácího vína. Hodiny v příjemné atmosféře ubíhají a dle tradice probíhá pronášení přípitků, které mají při konzervativnějších příležitostech pevně dané pořadí, na co se připíjí. Třeba na Boha nebo na „ty, kteří tady s námi teď nemohou být“. Kolega se ujímá slova a připíjí na to, aby se, ať už to bude kdekoliv, mohl potkat se svými přáteli z Gruzie i z Abcházie v míru u jednoho stolu. Pan domácí v rámci tradice nemůže moc protestovat, ale nějak reagovat zjevně musí. Následujících deset minut chrlí natolik prudký monolog, že naše tlumočnice nestíhá překládat (a to je opravdu dobrá). To málo, co se posléze dozvídáme, nám stačí. Třeba to, že Gruzíni jsou údajně vrazi malých dětí. Od té doby, když se bavíme na veřejnosti, místo „v Gruzii“ raději říkáme „v té vedlejší zemi“.

Třídenní seminář v Suchumi končí. Nejen, že s radostí reflektujeme veskrze hodně pozitivní zpětné vazby účastníků a účastnic z jimi vyplněných dotazníků, ale máme pocit, že jsme jim předali spoustu informací a že řada z nich je nadějí pro zdejší občanskou společnost. S velkou úlevou se odebíráme na závěrečný večírek, kde se nám kromě spousty příjemné neformální konverzace dostane i první lekce abchazských tanců. Na druhém konci sálu má večírek větší skupina převážně starších pánů v oblecích. Dozvídáme se, že to jsou lidé z místního ministerstva vnitra. Kolem půlnoci akce končí, jdeme se ještě projít na pláž a rychle se vracíme z euforie do reality. Celý zbytek večera nás doprovází dva „týpci“ a důkladně dbají o naši bezpečnost.

Seminář v Tbilisi už je snazší, víme trochu, co můžeme čekat. Účastníci a účastnice mají věkový průměr asi dvojnásobný, než v Abcházii, a působí dojmem, že mají z neziskovek mnohaleté zkušenosti, působí spíše na vedoucích funkcích a tak trochu váháme, proč se sem vlastně hlásili. Brzy se ale ukazuje, že to tak úplně není a většina toho, co pro ně máme připravené, jim bude k užitku. Zdejší realita je také znatelně bližší té naší – existují tu jak problémy s kácením stromů ve městech, tak třeba přebujelý automobilismus v ulicích Tbilisi. Máme ale i dost jiných témat k debatě – jsou tu zástupci a zástupkyně organizací zabývajících se lidskými právy, uprchlíky, ženskými právy, sociálními otázkami, mládeží...

Opět informujeme o možnosti získat malý grant a přijet do České republiky na stáž. A tentokrát hned na začátku výslovně dodáváme, že stejně tak přijede několik lidí z Abcházie. Člověk nemusí umět rusky ani gruzínsky, aby si dokázal zaznívající polohlasné reakce volně přeložit jako značně ironické „hm, super...“

Gruzínská pohostinnost si s abchazskou nijak nezadá. Po jedné společné večeři konané ještě před seminářem, které se účastní několik novinářů a lidí z mezinárodních organizací, platí celý účet zástupce naší spolupracující gruzínské organizace. Pracuje jako vysokoškolský učitel a ačkoliv útrata není nijak velká, tvoří nejmíň polovinu jeho platu. Ale nedá si to rozmluvit. Vůbec nijak.

Na závěrečném setkání po semináři v Tbilisi zkoušíme pro změnu gruzínské tance a trochu myslíme na to, jestli nás největší tanec nečeká, až přijedou do Brna lidé z Gruzie a Abcházie. Ale vybrali jsme si problematický region, tak to budeme muset diplomaticky zvládnout. Naším cílem není sbližovat lidi ze znepřátelených území. Chceme podporovat rozvoj neziskového sektoru a jeho veřejně prospěšných aktivit v obou zemích, nebo chcete-li regionech. A příště třeba v Čertově Roklině, když na to přijde. Ale pokud zároveň napomůžeme tomu, že někteří aktivisté z Abcházie i Gruzie najdou cestu ke společné komunikaci a třeba i spolupráci, budeme šťastní. Moc :-)

Martin Hyťha
koordinátor projektu podpory občanské participace a nezávislé žurnalistiky na Kavkaze

Autor: NESEHNUTÍ | čtvrtek 28.7.2011 9:00 | karma článku: 5.32 | přečteno: 1130x


Další články blogera

NESEHNUTÍ

Jak na propagandu

Ve dnech 23. – 24. května uspořádalo NESEHNUTÍ v prostorách Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně konferenci Prokremelská propaganda: příklady postupu proti propagandě ze zemí Visegradu a Východního partnerství.

26.7.2018 v 14:56 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 573 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Jak se žije romským ženám na Kavkaze?

Rozmanitost Kavkazu je neuvěřitelná. Od přírody až po samotné obyvatelstvo. Když jsem se rozhodla cestovat spolu s NESEHNUTÍm do různých regionů jižního Kavkazu, měla jsem velká očekávání.

15.6.2018 v 23:12 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 3295 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Celoměstský park pro půlku Brna?

Dokážete si představit park pro 200 000 lidí? Že to není možné? A kdyby přece jenom... Co by v něm všechno mělo být? Dost místa a komfortu pro všechny – lidi, rostliny i zvířata. Hřiště? Zázemí pro rodiče s dětmi?

7.6.2018 v 9:09 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 656 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Veganské stravování ve státní školce: vytrvat a jde to

Kristýna nejí maso už víc než 13 let. Uvědomuje si environmentální souvislosti konzumace masa, ale hlavně je toho názoru, že pokud maso není k jejímu životu nutné, nechce, aby kvůli tomu, že ho jí, museli umírat jiní živí tvorové.

6.1.2018 v 19:31 | Karma článku: 19.60 | Přečteno: 2557 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Aviou Amerikou 2017 - Fiesta a horníci

Úžasný barevný karneval v bolivijských ulicích, oslavy Matky Země, hornický bar a hornické trhy a nakonec i vytoužená návštěva dolu, kde se od středověku příliš nezměnilo...

15.8.2018 v 21:23 | Karma článku: 12.61 | Přečteno: 259 | Diskuse

Michaela Štěchová

Krávy, mrtví, čaj... Pár tváří třeštivého Váranasí

Váranasí. Nejposvátnější indické město, ve kterém se scházejí poutníci, učenci a mrtví. Duchovní a kulturní centrum Indie. Jedno z nejstarších trvale osídlených míst na světě. ... Láska na první pohled však rozhodně ne.

15.8.2018 v 18:01 | Karma článku: 11.97 | Přečteno: 247 | Diskuse

Lukáš Otys

Nesnesitelná lehkost cestování v milované i nenáviděné EU

Letos se mi poštěstilo, že jsem mohl cestovat více, než je pro mě obvyklé a navštívil tak Anglii, Španělsko a mou oblíbenou Itálii.

15.8.2018 v 14:22 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 535 | Diskuse

Eva Hauserová

Na skok v Dublinu

Protože evropské setkání přívrženců permakultury se letos v létě konalo v Irsku, jako obvykle jsem k tomu přidala dva dny turistiky – a počátkem srpna jsem vyrazila do Dublinu.

15.8.2018 v 9:04 | Karma článku: 6.95 | Přečteno: 261 | Diskuse

Mirek Matyáš

NORSKÁ ODYSSEA prolog

Malý seriál o tom, jak jsem jel do Norska vyzkoušet si tu elektromobilitu, podívat se na festival a tak.

15.8.2018 v 1:01 | Karma článku: 11.19 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1344

Zabýváme se aktivitami z oblasti ekologie, lidských práv, práv zvířat a témat souvisejících. Vždy v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami i důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Naši činnost vyvíjíme nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Cílem blogu je aktuálně informovat o tématech, kterými se zabýváme nebo tématech nám blízkých. Pod našimi články vítáme diskusi, která neslouží pro šíření nadávek, urážek, stereotypů a nesnášenlivosti.





Najdete na iDNES.cz