Ještě kdyby se naučili platit činži. Jen jednou jsme podlehli vzhledu "slušného" Roma. Stálo nás to 40 tisíc. Jen blbec se spálí dvakrát.

Ano, dobře jste popsala aktuální situaci Romů v Česku. Problém je v tom, že tak nějak automaticky předpokládáte, že vina za tuto situaci leží zcela, nebo přinejmenším z větší části, na utlačovatelské většině.

Mýlíte se.

Když pominu některé nepřesnosti (diplomatické vyjádření pro lež) jako třeba tvrzení o segregovaných školách rád bych upozornil, že u nás není zakázáno ženám vstupovat do politiky. Nejsme Saudská Arábie. Rom také nemá problém si pronajmout obecní byt pokud se ovšem rozhodne platit nájemné.

"Tento pozitivnější pohled završily i dojmy z rozhovorů s třemi mladými lidmi, kteří se zapojili do projektu Media Voice. Robin, Simona i Filip jsou jako většina Romů a Romek pro majoritní společnost neviditelní, ale přesto jsou aktivní a v tomto projektu získali rozmanité kompetence pro mediální komunikaci a participaci na veřejném životě. "

Dovolím si nesouhlasit s Vaším tvrzením, že většina Rómů je pro společnost neviditelná.

Asi jste nikdy neměla Romy jako sousedy.

Milá Edito,

jste jistě hodný člověk, plný dobré vůle, ale měla byste si dvakrát rozmyslet, ne budete soudit něco, s čím nemáte přímou zkušenost.

Nemůžete nikoho nutit, aby si přál spolupráci nebo spolužití s někým, kdo mu prostě (v nejlepším případě) není příjemný. Sama jsem měla v polovině devadesátých let to pochybné potěšení bydlet asi dva roky v paneláku, kde žilo rovněž několik romských rodin. Byly to rodiny, které by se patrně daly označit za slušné. Kromě toho, že pravděpodobně mezi nimi nebyl nikdo, kdo by měl nějaké zaměstnání, neprodukovali žádné hromady odpadu, necítila jsem nijaké ohrožení své osoby nebo majetku, chovali se přátelsky. Jenže ... Jejich způsob chování a životní rytmus naprosto nekoreloval s tím mým. Jednak tyto rodiny nežily ve svých bytech, ale podle počasí buď okolo domu nebo na schodišti. Den co den jsem při návratu ze zaměstnání procházela (případně na schodech přeskakovala) houf sice dobře naladěných a přátelských, ale poměrně hlučných a familiérních spoluobyvatel. Ne každý stojí o halasné pozdravy, dotazy a pozvání přidat se ke společnosti od lidí, s nimiž se zná jen od vidění a nemá s nimi nic společného. A to jsme ještě bydleli v pátém patře a okna měli na straně domu odvrácené od jejich shromaždiště, takže po příchodu do bytu jsem měla jakýs - takýs pocit soukromí (ne tak nájemníci, ke kterým i přes zavřená okna doléhal neustálý halas, hovor a pokřikování). Nejhorší bylo, že v pozdně večerních hodinách, kdy nesnášenlivá pracující bílá většina vypínala televizory a ukládala se ke spánku, stáhli se naši temperamentní spoluobyvatelé do svých bytů, nikoli za účelem spánku, ale aby začali podle okolností slavit, nebo řešit své interpersonální záležitosti. Utichali obvykle mezi čtvrtou a pátou ráno, tedy zhruba hodinu před tím, než jsem odcházela do zaměstnání. Vyspala jsem se jenom když jsem odjela na víkend k rodičům na chatu.

Takže ano, nepřeji si a doufám, že už nikdy nebudu nucena, žít pohromadě s Romy.

Editko, je krásné, že se zajímáte o klady a zápory České republiky. Oceňuji, že naši zem chcete poznat do hloubky. Ale kromě sledování utlačovaných menšin, které je jistě záslužné, zeptala jste se také PROČ?

Proč bydlí v nevyhovujícím domě, když dostali byty ve stavu jako jakýkoliv jiný občan. Běžný občan se o přidělený byt stará, udržuje ho. Jistá menšina zlikviduje byt a přilehlé okolí a když nedostane nový, ukazuje jak moc je diskriminovaná.

Proč jim nikdo nechce pronajmout byt? Protože vyrazit z nich nájem a běžnou údržbu je skoro nemožné.

Proč běžní občané přendavají děti na školy s menším počtem romů? Protože tam, kde je romů příliš, bují krádeže, šikana. Nikdo se nechce bát o dítě a nikdo nedovolí aby jeho dítě žilo ve strachu.

Proč mají problém najít práci? Protože ji nehledají a pokud jsou do nějaké strčeni, práci neodvedou.

Víte, znám řadu romů, kteří bydlí ve slušném domě, pracují, jejich děti se normálně vzdělávají. A víte co je zvláštní, okolím nejsou vnímáni jako romové, ale jako lidé. A neznamená to, že by ztratili kořeny, drží se zvyků, vaří tradiční jídla, jen to okolí necpou do krku a neječí o diskriminaci. Jsou prvně lidé a pak až cikáni (ano obvykle se sami označují za cikány, nikoliv romy), stejně jako já jsem nejprve člověk, pak až čech, plzeňák nebo cokoliv jiného, čím bych mohla označit svůj původ), a to že jsem bílá je pro mne celkem podružné.

Je třeba ptát se proč, a pak proč to vzniklo, jak to řešit a proč tohle či ono řešení nefunguje.

Co kdyby si je tedy vzali všechny do Gruzie? U nás by se po nich nikomu nestýskalo.

Když už jste byla v Brně, mohla jste také projít v noci po Cejlu a zajet do Chanova a Janova. Je tolik krásných míst s romskou menšinou(nebo že by tam bydleli cikáni).

Edito, Edito ...

Až budete pár měsíců bydlet v baráku s rómskými spoluobčany a vaše děti budou chodit do těch "černých" škol, promluvíme si znovu o malé toleranci a předsudcích a pod.