Slasti a strasti cesty po Ukrajině, zemi možností i paradoxů

Vcházíme do poloprázdné letištní haly kyjevského letiště, kde na nás zásluhou Solomiyi, projektové koordinátorky občanské televize Hromadske.TV, čeká taxikář s našimi jmény Pavla Hofmeisterová a Petr Machálek. K Davidu Stulíkovi, mluvčímu Evropské komise, který nám velkoryse nabídl dočasný azyl, nás odváží za poloviční cenu, než jaká byla běžná ještě v lednu. Záchvěvy událostí, které otřásají Ukrajinou, pocítíte na každém kroku, třeba právě vyprázdněnými letištními halami či devalvací hřivny. Díky poslednímu zmíněnému však byla naše pracovní cesta po Ukrajině obohacena o řadu možností a zážitků. To nejdůležitější jsme ale zažili na naší cestě do regionů při návštěvě partnerských novinářských iniciativ Hromadske.TV v Čerkasy a Kremenčuku a schůzkách se zástupci nejrůznějších nevládních organizací. A často se jednalo o zážitky kuriózní, vždyť jsme je také sbírali v Zemi paradoxů, jak sama pro sebe Ukrajinu občas něžně nazývám.

      Když nás zmíněný taxík vyklopí s batožinou a s notebooky zavěšenými v plátěných taškách NESEHNUTÍ blízko věhlasného Majdanu, zalije mě vlna nostalgie při vzpomínce na to, jak jsme na tom samém místě před třičtvrtě rokem stáli s ostatními studenty a studentkami v třeskutých mrazech a vyjadřovali podporu našim ukrajinským protějškům po zásahu policejních jednotek Berkut. Na první pohled se náměstí Nezávislosti od mé poslední návštěvy nezměnilo, hlavní třída Khreschatyk zůstala uzavřena, stejně jako většina výstupů z metra a místo projíždějících aut zde stály hangáry a stany. Permanentně obývané, jak zjišťujeme při pohledu na sušící se trenýrky a kouř linoucí se ze stanů. Noví obyvatelé Majdanu oblečení v maskáčích a kanadách ve mně však příliš důvěry nevzbuzují. A nezlepší se to ani poté, co se na mě usměje mladík s typicky kozáckým účesem na hlavě a bičem v ruce. Opodál visící vlajka Pravého sektoru a kousek od ní naopak transparent hlásící „NE fašismu“ pak jen dokreslují bizarnost celé situace, spolu s bábuškami prodávajícími magnetky ve tvaru pelmeňů. Ze spirály otázek, které se logicky roztočily v našich hlavách, nás vysvobodí David Stulík. Od něho se dozvídáme, že většinu „nových“ obyvatel Majdanu tvoří buď lidé bez domova anebo ti, kteří jsou placení různými politiky či političkami, mezi nimiž údajně figuruje také Julija Tymošenko. Motivace tohoto kroku není zcela zřejmá, někteří „sponzoři“ nejspíše doufají v třetí Majdan, jenž by mohl opět zamíchat poměry v zemi k jejich větší spokojenosti. K tomu by mohlo dojít na sklonku zimy, při příležitosti parlamentních voleb a prvního výročí Euromajdanu. A také „díky“ nedostatku elektřiny, plynu a tudíž tepla - životně důležitého během ukrajinských zim, který hrozí  kvůli utahování plynových kohoutků v Moskvě a bezprecedentnímu navýšení ceny za plyn (Rusko účtuje Ukrajině neporovnatelně vyšší ceny než ostatním odběratelům, z tohoto důvodu je obchod s plynem od června pozastaven). Jak se ale dozvídáme od Davida, ze strany Kyjevanů a Kyjevanek se stále častěji ozývají nesouhlasné reakce se stavem náměstí, jelikož s původním  Majdanem nemá již moc společného. Jen pro zajímavost, o několik týdnů později se Kyjevští rozhodli svépomocí a nenásilně náměstí uklidit. Nedávné události tak dnes připomínají jen výstavní panely s fotografiemi padlých.

           To jsem ale poněkud odbočila. Hlavním cílem naší cesty bylo setkání s novináři a novinářkami z občanské televize Hromadske.TV a s jejími regionálními iniciativami, které NESEHNUTÍ v tomto roce podporuje. Že jste už ten název s televizí na konci někde slyšeli? Máte pravdu, jedná se o známou skupinu lidí z novin a občanských aktivistů a aktivistek, kteří na začátku protestů na Majdanu začali takřka na koleni vysílat zpravodajství online a postupem času se stali hlavním zdrojem informací v jinak zdeformovaném světě ukrajinských médií s denní sledovaností přesahující 300.000 zhlédnutí. V tomto světě do té doby dominovala státní cenzurovaná nebo oligarchy vlastněná regionální soukromá média. I proto se z Hromadske.TV stal svého druhu fenomén a začali se k němu přidávat novináři/ky v regionech. A protože zakládají své redakce bez podpory bohatých podnikatelů a politiků či političek, potýkají se s problémem nedostatečného financování a špatným technickým zázemím. Z tohoto důvodu se NESEHNUTÍ rozhodlo podpořit dvě regionální iniciativy, začínající Hromadske.TV v Čerkasy a v Kremenčuku, kterým pomáhá mimo jiné i příspěvkem na techniku a práci.

           Do kyjevského sídla televize jsme se proto vydali s nemalým očekáváním. Již po cestě mi však začalo docházet, že jsme nedoladili všechny detaily. Čím blíže jsme byli čtvrti, kde se sídlo nachází, tím více jsme s Petrem působili poněkud nepatřičně. Ukrajinští muži a ženy, z nichž by každý druhý mohl vydat svůj vlastní manuál, jak být dokonale šik, kolem nás spěchali v nažehlených a flitry vyzdobených outfitech, v botech, jejichž lesk a výška podpatku mě (opět) zcela oslnily. Musím uznat, že vedle nich naše košile, to ráno vyhrabané z krosny, i boty, které jsme vybírali s ohledem na mnoho kilometrů s bagáží na zádech, příliš šancí bořit stereotypy o českém módním nevkusu neměly. Tak příště. O to příjemnější ale bylo setkání se Solomiyou, projektovou manažerkou televize, která i poté, co jsme jí jako prezent předali zmačkané lázeňské oplatky, nedala najevo sebemenší údiv. Naopak. Nadšením ze vzájemné spolupráce, stejně jako svou flexibilitou a schopností zařídit nemožné, v nás hned na počátku cesty vzbudila pocit, že naše rozhodnutí podpořit Hromadske.TV bylo správné. Setkání s ní i s dalšími novináři a novinářkami, včetně šéfa televize Romanem Skrypinem, mi připomnělo, že pokud v něčem tkví štěstí Ukrajiny, pak je to v nastupující mladé generaci. Ta oplývá obrovským potenciálem, což jsem si několikrát uvědomila i během svého studia v Kyjevě, kdy mou jazykovou výbavu čítající průměrnou angličtinu a podprůměrnou ruštinu strčil skoro každý spolužák či spolužačka do kapsy.

            A když už jsem u toho štěstí, to vegetariánské tkví v širokém výběru úžasně chutných krémových bezmasých polévek a sushi restaurací, kterých je bůhví proč v Ukrajině na každém rohu plno. A štěstí všech pak v lahodných a momentálně neuvěřitelně levných koňacích. Je libo koňak světové kvality za méně než stopadesát korun? Jeďte do Ukrajiny, kde nebudete vědět, který ochutnat dřív. Stejně jako my. (Pokračování příště...)

 Pavla Hofmeisterová

Práci Hromadske.TV Čerkasy můžete zkouknout zde:

https://www.youtube.com/channel/UCU87T-4yu2hsUgsk3hr_ifQ

Mediální výstupy Hromadske.TV Kremenčuk zde:

https://www.youtube.com/user/kremenchuktv