Tančíme proti znásilnění. Má to smysl?

Kdyby mi někdo ještě nedávno řekl, že budu organizovat taneční akci, velmi dobře bych se pobavila. Tanec považuji za krásný způsob vyjádření, který absolutně neovládám. Když jsem ale slyšela o akci One Billion Rising, ke které se připojilo 200 zemí světa a v rámci které se bude na Valentýna na mnoha místech planety tančit na jednu píseň, nemohla jsem odolat.

Česká republika zaznamenala za posledních dvacet let v oblasti násilí na ženách obrovský pokrok – o problému se mluví, takřka všichni ho berou vážně, bylo přijato několik klíčových zákonů (ať už se jedná o institut vykázání, zákon o stalkingu, antidiskriminační zákon a další), existuje dobře fungující síť pomáhajících organizací. Proč tedy pořádat veřejnou akci proti násilí?

Tak se ptají mnozí, kteří o našem nápadu připojit se k celosvětové akci, slyší. Symbolické vyjádření nesouhlasu s násilím má pro mě několik dobrých důvodů. Za prvé se připojíme k akci celosvětového významu. Čím více lidí to udělá také, tím větší bude mít akce mediální ohlas a s tím související zájem veřejnosti i institucí. A to nejenom u nás, ale hlavně v těch částech světa, kde je násilí na ženách doposud tolerováno či dokonce povoleno. Tančit tak budu, aby v Indii neumíraly studentky po brutálních znásilněních v autobuse. Tančit budu, aby v Pákistánu nestříleli na dívky, které se chtějí vzdělávat. Jedná se o brutální násilné činy, proti kterým jen málokdy mohu něco udělat v České republice. Celosvětová symbolická akce je jednou z možností.

Ale nejenom to. Situace v České republice je sice výrazně lepší než před dvaceti lety, ale pořád žijeme v zemi, kde je možný případ Jaroslava Bartáka. V zemi, kde významný lékař může zneužít své fyzické, ekonomické a sociální převahy a vynutit si sex na svých asistentkách. Dlouhá léta je může mlátit, vydírat a znásilňovat, aniž by se cokoli stalo. Bartákovy asistentky se bály oznámit jeho činy na policii, jelikož jim lékař vyhrožoval likvidací a přesvědčoval je, že jim stejně nikdo neuvěří.

I to jsou důvody, proč si myslím, že veřejné akce proti násilí mají smysl. A co vy, přidáte se? 14. 2. 2013, 17:00, Brno, Moravské náměstí, před kavárnou Podobrazy.

Petra Havlíková,
organizátorka akce v Brně