Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak nenápadně rychle letí čas

10. 04. 2017 16:00:11
Když je člověk zaneprázdněn, pak čas letí nenápadně rychle. A tak jsem si ani nevšiml, jak uběhl rok naplněný tolika událostmi. Začátkem loňského roku jsem přijel do Brna pracovat jako dobrovolník pro NESEHNUTÍ.

Přál jsem si poznat svět za hranicemi Moldavska a Ukrajiny.

Na začátku pro mě bylo všechno kolem neobvyklé. Na vlastní kůži jsem pocítil význam pojmu „kulturní šok“. Tady je všechno jinak: jiní lidé, jiná řeč a mentalita, jiné společenské zvyky. Také tady všechno vypadá jinak. Zdálo se mi, že jsem se ocitl na cizí planetě a byl jsem z toho celý nesvůj. Měl jsem pocit, že jsem tady naprosto cizí. Nicméně, zaměstnanci a zaměstnankyně přijímající organizace mi dali velice rychle najevo, že se tady můžu cítit jako doma. Obklopili mě velmi pozorní lidé, díky nimž jsem naprosto ztratil pocit odcizení.

V průběhu roku jsem se naučil hodně věcí a hodně jsem si toho uvědomil. Například jsem pochopil, že dokonce i v cizím místě tě ostatní mohou pochopit a přijmout za svého. Hodně tomu pomohla přátelská, téměř rodinná atmosféra tvořená lidmi z mého okolí. Jediné, co je potřeba, je najít takové lidi, kteří se s tebou budou bavit, budou tě poslouchat, a snad i učit. Získal jsem obrovskou zkušenost v komunikaci a schopnosti najít společnou řeč s člověkem, který doslova mluví jinou řečí. Ačkoliv ne ihned, tak časem jsem se naučil vyjadřovat v češtině, i přesto že jsem předtím vůbec česky nemluvil. Zlepšil jsem také svoji znalost angličtiny. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem dokázal porazit (i když jen částečně) jazykovou bariéru.

Vedle znalosti českého jazyka jsem se učil i dalším dovednostem, například organizování akcí, v čemž jsem měl jen velmi okrajovou zkušenost. I když ve své práci dělám hodně chyb, právě ony mě směrují na cestu mého budoucího rozvoje. Může se zdát, že je to naprosto jednoduchá věc. Přitom je toho potřeba tolik připravit, vymyslet, zařídit. A teď už přesně vím jak na to. Také vím, na koho se můžu obrátit bez obavy, že budu odmítnut. Musím říct, že zdejší lidé (na rozdíl mých krajanů a krajanek z Podněstří) jsou mnohem pozornější a vstřícnější, co se týče pomoci ostatním.

Není to zdaleka všechno, čemu jsem se naučil. Je to spousta menších věcí a detailů, které nejde jen tak popsat slovy. Získal jsem znalosti a dovednosti v různých oblastech, i když už některé z nich v každodenním životě nejspíš nikdy nepoužiji. Nebo si to jen myslím, přece jen každá zkušenost se váží a nemůže být nikdy zbytečná.

Kromě lidí a vlastní zkušenosti bych rád poukázal na samotné město, ve kterém žiji už více než rok. Na začátku se mi zdálo nedosažitelným snem. Ale ani nyní se můj názor moc nezměnil. Stihl jsem navštívit více měst v různých zemích, avšak nejdelší dobu jsem strávil právě v Brně. Brno se mi zdá být tím nejživějším a nejlepším ze všech. Zdá se být malým a zároveň obrovským, vždyť je tady vše potřebné. Krásná architektura láká turisty a turistky. Na rozmanité a občas zvláštní památky se pokaždé dívám jako poprvé a vždy, když narazím na nějaký nový pozoruhodný detail, tak si říkám: „Jak to, že jsem si ho předtím nevšiml?“ Ve dne a v noci město žije, doopravdy žije. Vždy je plné lidí, kteří někam pospíchají nebo se jen tak procházejí čistými ulicemi.

Tolik všeho jsem poznal a uviděl díky svému dobrovolnictví, díky přijímající organizaci a díky lidem ze svého okolí. Každý den byl jako v pohádce a neustále jsem měl pocit, že to všechno je jen sen. Každý den mi přinesl něco nového, zajímavého a užitečného. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych chtěl tento rok prožít znovu, bez vteřiny váhání bych odpověděl: „ANO!“

Ilja Marchek, EVS dobrovolník v NESEHNUTÍ

Přeloženo z ruštiny.

Autor: Nesehnutí | pondělí 10.4.2017 16:00 | karma článku: 3.61 | přečteno: 173x

Další články blogera

Nesehnutí

Malé ženy, co mají velkou sílu

V gruzínském městě Kutaisi, které je známé hlavně levnými lety z a do evropských metropolí, jsme s NESEHNUTÍm v posledním březnovém víkendu uspořádali třídenní barcamp.

13.4.2017 v 21:31 | Karma článku: 6.15 | Přečteno: 405 | Diskuse

Nesehnutí

Ukrajinsko-český BarCamp podruhé aneb poklidné vody Chersonu opět rozvířeny

Představte si město ležící na jižní periferii Ukrajiny, ve stínu větší a známější Oděsy. Město s téměř tři sta tisíci lidmi, kde většina restaurací zavírá úderem osmé večerní.

16.2.2017 v 19:49 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 429 | Diskuse

Nesehnutí

Půl roku v NESEHNUTÍ: Takové návyky nelze získat v lavici nebo nad knihou

Jak vidí svou dobrovolnickou službu v NESEHNUTÍ Ilya, dobrovolník z Podněstří? Čtěte dál a zjistěte to!

27.11.2016 v 10:53 | Karma článku: 5.21 | Přečteno: 381 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Jan Horváth

Byli jsme v Osvětimi

Tak jako každý národ, i my si připomínáme hrůzy fašismu, symbolem toho zla je největší koncentrační tábor v polské Osvětimi. Každým rokem si lidé z různých zemí světa tyto hrůzy připomínají, i my, Romové nezapomínáme.

25.4.2017 v 12:03 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 450 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Neviditelná ruka trhu dnes !

Před lety to bylo jedno z hlavních hesel klausovců a i já jsem volil ODS. Nápady Václava Klause jsem skoro vždy na dálku podepisoval a pochopil jsem i princip kuponové privatizace.

24.4.2017 v 19:04 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 702 | Diskuse

Roman Máca

Jak jsem u okamurovců a zemanovců probouzel city a lásku

I když to podle počasí nevypadá, blíží se jaro. Příroda se probouzí, stromy kvetou a zvířátka přivádí na svět svá mláďata. A jaro je mimo jiné čas lásky. Jsou tak důvody k radosti a optimismu a já se rozhodl potěšit i "vlastence".

24.4.2017 v 11:50 | Karma článku: 31.41 | Přečteno: 2109 | Diskuse

Viliam Masaryk

"Pošli to dál" žije dál

Myšlenka z filmu "Pošli to dál" žije! Myšlenka, že někomu pomůžete, on jako poděkování pomůže někomu dalšímu a svět se stane o trochu lepší. Přidáte se?

23.4.2017 v 6:31 | Karma článku: 8.00 | Přečteno: 242 | Diskuse

Veronika Valíková

Vychovávají, či nevychovávají české školy stádo?

Jsou jednotné přijímačky, státní maturity, inkluze a další novinky cesta do pekel, nebo našemu školství prospívají? Osobně si myslím, že orwellizace českého vzdělávání pokračuje a že tento proces může zastavit pouze zásadní změna.

22.4.2017 v 19:28 | Karma článku: 43.06 | Přečteno: 6335 | Diskuse
Počet článků 143 Celková karma 5.59 Průměrná čtenost 1324

Zabýváme se aktivitami z oblasti ekologie, lidských práv, práv zvířat a témat souvisejících. Vždy v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami i důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Naši činnost vyvíjíme nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Cílem blogu je aktuálně informovat o tématech, kterými se zabýváme nebo tématech nám blízkých. Pod našimi články vítáme diskusi, která neslouží pro šíření nadávek, urážek, stereotypů a nesnášenlivosti.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.