Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Půl roku v NESEHNUTÍ: Takové návyky nelze získat v lavici nebo nad knihou

27. 11. 2016 10:53:14
Jak vidí svou dobrovolnickou službu v NESEHNUTÍ Ilya, dobrovolník z Podněstří? Čtěte dál a zjistěte to!

Před několika měsíci jsem přijel z Podněstří do České republiky a ani jsem si nestihl všimnout, že uběhlo půl roku. Šest měsíců – to je polovina projektu, tak nenápadně letí čas. Zpočátku to nebylo tak lehké – noví lidé, nový kolektiv, nová oblast činnosti, jiný jazyk i mentalita a hodně nového a úplně jiného. Ale zakrátko jsem se, možná i těžce, naučil nějak komunikovat, hovořit s lidmi okolo a rozumět jim. V NESEHNUTÍ vždy panuje příjemná atmosféra, což mi v mnohém pomohlo.

Ze začátku jsem se zabýval nejjednoduššími záležitostmi, jako byly plakáty a letáky, které jsem roznášel. Zdálo by se, že je to maličkost, ale při této práci jsem se seznamoval s češtinou, když jsem se snažil vyjádřit, co po někom chci. Stejné to bylo s pochůzkami na poštu nebo jen s přítomností na akcích. To vše velmi pomáhalo překonávat jazykovou bariéru, a nejen to.

Vidět na akcích lidi je velice potěšitelné. Domnívám se, že je dobré, i kdyby se jen jeden jediný z nich dozvěděl něco nového nebo se zamyslel nad svými názory. Pokud k tomu skutečně došlo, jsem rád, že jsem k tomu aspoň trochu v něčem napomohl a přispěl. I já sám jsem se na těchto akcích dozvěděl mnoho nového, dokonce i z toho malého kousku, který jsem mohl, jak doufám, správně pochopit.

Během školení jsem se seznámil s jinými dobrovolníky a dobrovolnicemi z dalších zemí. Při vzájemné komunikaci jsme se dozvěděli mnohé o životě v jiných zemí od zástupců a zástupkyň té či jiné kultury. Těžko lze najít něco zajímavějšího než je jiný člověk, zcela jiný, se svými názory, způsoby, jazykem a kulturou. Nacházet se v takové společnosti mi přineslo ten nejzvláštnější pocit, jaký jsem dosud zažil. Kulturní odlišnost v nás vyvolávala řadu otázek. Odpovědím jsem pozorně naslouchal a rozhovory byly živé, čehož nelze nikdy dosáhnout při komunikaci na internetu.

Díky práci v NESEHNUTÍ jsem nabyl ohromné zkušenosti, které by mi sice sotva pomohly v obyčejném životě. Ale jestli chci (a já chci) nadále pracovat v podobné sféře, je tato zkušenost nedocenitelná. Takové návyky nelze získat v lavici nebo nad knihou. Je třeba něco dělat, třeba se i dopouštět chyb, desetkrát je napravovat, ale ve výsledku získat zkušenost, o niž se tak moc chcete podělit se všemi.

V hlavě mám hodně témat, o kterých jsem předtím nepřemýšlel, od ochrany práv zvířat až po problémy novinářů a novinářek někde na druhém konci světa. Kdo se tím v každodenním životě zabývá? A přitom se toho dá, a je zapotřebí, tolik dělat. Vždyť každý to může nějak ovlivnit alespoň z tisíciny procenta.

Také jsem blíže poznal, co znamená diskriminace jiných lidí z úplně nesmyslných důvodů, a to je skutečně problém, který se musí nějak řešit. Ale k tomu je potřeba něco dělat, a jsem opravdu rád, že do toho přináším nějaký svůj vklad, i když třeba úplně malý a nevýznamný. Jsem hrdý na to, že jsem třeba jen změnil svůj názor a postoj v této otázce.

Pořádání setkání, tiskových konferencí a dalších akcí – myslel jsem, že je to jednodušší. Po nějaké době jsem se sám pokusil zorganizovat něco podobného, nikoli bez pomoci a práce kolegů a kolegyň. Doufám, že jsem dokázal a dokážu udělat něco, co lidem stojí za pozornost.

Ale vždyť to je jen polovina času, který tu mám strávit. Vím, že hodně je toho ještě přede mnou – nové zkušenosti, noví lidé a rozhodně taky pozitivní emoce. Jsem velmi vděčný za možnost věnovat svůj čas tomu, čemu jej věnuji.

Ilya Marchkov, EVS dobrovolník působící v NESEHNUTÍ

Článek je přeložen z ruštiny.

Autor: Nesehnutí | neděle 27.11.2016 10:53 | karma článku: 5.21 | přečteno: 381x

Další články blogera

Nesehnutí

Malé ženy, co mají velkou sílu

V gruzínském městě Kutaisi, které je známé hlavně levnými lety z a do evropských metropolí, jsme s NESEHNUTÍm v posledním březnovém víkendu uspořádali třídenní barcamp.

13.4.2017 v 21:31 | Karma článku: 6.15 | Přečteno: 405 | Diskuse

Nesehnutí

Jak nenápadně rychle letí čas

Když je člověk zaneprázdněn, pak čas letí nenápadně rychle. A tak jsem si ani nevšiml, jak uběhl rok naplněný tolika událostmi. Začátkem loňského roku jsem přijel do Brna pracovat jako dobrovolník pro NESEHNUTÍ.

10.4.2017 v 16:00 | Karma článku: 3.61 | Přečteno: 173 | Diskuse

Nesehnutí

Ukrajinsko-český BarCamp podruhé aneb poklidné vody Chersonu opět rozvířeny

Představte si město ležící na jižní periferii Ukrajiny, ve stínu větší a známější Oděsy. Město s téměř tři sta tisíci lidmi, kde většina restaurací zavírá úderem osmé večerní.

16.2.2017 v 19:49 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 429 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Jan Horváth

Byli jsme v Osvětimi

Tak jako každý národ, i my si připomínáme hrůzy fašismu, symbolem toho zla je největší koncentrační tábor v polské Osvětimi. Každým rokem si lidé z různých zemí světa tyto hrůzy připomínají, i my, Romové nezapomínáme.

25.4.2017 v 12:03 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 450 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Neviditelná ruka trhu dnes !

Před lety to bylo jedno z hlavních hesel klausovců a i já jsem volil ODS. Nápady Václava Klause jsem skoro vždy na dálku podepisoval a pochopil jsem i princip kuponové privatizace.

24.4.2017 v 19:04 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 702 | Diskuse

Roman Máca

Jak jsem u okamurovců a zemanovců probouzel city a lásku

I když to podle počasí nevypadá, blíží se jaro. Příroda se probouzí, stromy kvetou a zvířátka přivádí na svět svá mláďata. A jaro je mimo jiné čas lásky. Jsou tak důvody k radosti a optimismu a já se rozhodl potěšit i "vlastence".

24.4.2017 v 11:50 | Karma článku: 31.41 | Přečteno: 2109 | Diskuse

Viliam Masaryk

"Pošli to dál" žije dál

Myšlenka z filmu "Pošli to dál" žije! Myšlenka, že někomu pomůžete, on jako poděkování pomůže někomu dalšímu a svět se stane o trochu lepší. Přidáte se?

23.4.2017 v 6:31 | Karma článku: 8.00 | Přečteno: 242 | Diskuse

Veronika Valíková

Vychovávají, či nevychovávají české školy stádo?

Jsou jednotné přijímačky, státní maturity, inkluze a další novinky cesta do pekel, nebo našemu školství prospívají? Osobně si myslím, že orwellizace českého vzdělávání pokračuje a že tento proces může zastavit pouze zásadní změna.

22.4.2017 v 19:28 | Karma článku: 43.06 | Přečteno: 6335 | Diskuse
Počet článků 143 Celková karma 5.59 Průměrná čtenost 1324

Zabýváme se aktivitami z oblasti ekologie, lidských práv, práv zvířat a témat souvisejících. Vždy v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami i důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit. Naši činnost vyvíjíme nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Cílem blogu je aktuálně informovat o tématech, kterými se zabýváme nebo tématech nám blízkých. Pod našimi články vítáme diskusi, která neslouží pro šíření nadávek, urážek, stereotypů a nesnášenlivosti.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.