Ženy bojovaly, muži by měli začít

25. listopad je Mezinárodním dnem proti násilí na ženách. Jedná se o den, který připomíná nemilou součást života celé řady žen, ale svědčí také o ohromném úspěchu ženskoprávního hnutí.

Hans Joachim-Lenz, německý odborník na problematiku násilí páchaného na mužíchJan Fuksa

Domácí násilí, jedna z pro nás možná nejsnáze představitelných forem násilí páchaného na ženách, bylo ještě poměrně nedávno v České republice, ale nejen v ní, tabuizovaným tématem. Ženy, které zažívaly násilí od svých manželů či partnerů, se za to styděly, cítily to jako své vlastní selhání a neměly často ani ponětí, že je v takové situaci někde možné vyhledat pomoc. Díky dlouhým snahám organizací hájících práva žen a obětí trestných činů se postupně domácí násilí páchané na ženách stalo veřejným tématem a začala růst síť pomáhajících organizací. Domácí násilí se začalo řešit také výraznými změnami v legislativě a vybudováním sítě intervenčních center. Přestože domácí násilí bohužel nevymizelo, velká část lidí již ví, co to je, jak jej rozpoznat a kde vyhledat pomoc.

Ženy jsou bezpochyby nejčastěji diskriminovanou skupinou osob na základě pohlaví (nerovnosti v platovém ohodnocení, diskriminace na trhu práce apod.), snahy na poli domácího násilí páchaného na ženách vedené optikou ženských práv nicméně měly za následek, že se další skupiny obětí domácího násilí staly méně viditelné. Násilí se děje nejen ze strany partnerů a není vztaženo jen na jejich partnerky, děje se i dětem, páchají jej na sobě sourozenci, rodiče na dětech, děje se v heterosexuálních vztazích, ale i v těch homosexuálních, nevyhýbá se starým ani mladým. A v neposlední řadě se děje i těm, u kterých bychom to čekali možná nejméně, mužům.

Muži, pro řadu lidí to fyzicky zdatnější pohlaví, které by mělo hrát spíše agresora, v lepším případě ochránce. Ano, celá řada světových, ale i české výzkumy ukazují, že násilí se děje také mužům. Přestože jsou muži častěji obětí násilí mimo sféru domova (v partách, práci apod.) a násilí je na nich pácháno častěji jinými muži, nevyhýbá se jim ani násilí domácí, ze strany jejich partnerky či manželky. O to složitěji se s ním potom vypořádávají. Výzkum Jihočeské univerzity např. ukázal, že jen necelá polovina mužů se s takovou zkušeností svěřila nejbližším přátelům. Bojí se totiž výsměchu a zpochybňování jejich mužnosti. Přitom k tomu, že se násilí ze strany své partnerky nebrání, je vede často strach z toho, že by jí mohli ublížit nebo také naučené „ženy se přece nebijí“.

Možná je tak načase, aby se také muži nebáli ozvat, byť to bude znamenat, že se o nich dozvíme to, co možná nechtějí: že jsou také zranitelní.

Kristýna Pešáková

Webové stránky o tématu:
www.nasilinamuzich.cz

Místa, kde mohou muži najít pomoc:
http://www.domacinasili.cz/intervencni-centra/adresar-intervencnich-center-cr-kontakty-pro-verejnost/ - centra určená státem, zaměřená na pomoc obětem domácího násilí dle zákona nezávisle na pohlaví

Pro Brno také např.:
http://persefona.cz/ - nevládní organizace pomáhající obětem domácího násilí nezávisle na pohlaví
Psycholožka se zkušeností s prací s muži, kteří zažili domácí násilí

Výzkum Jihočeské univerzity:
BURIÁNEK, J. et al. 2006. Domácí násilí – násilí na mužích a seniorech. Praha/Kroměříž: TRITON.

Výzkumy o násilí páchaném na mužích:
JUNGNITZ, L. et al. 2004. Gewalt gegen Männer. Personale Gewaltwiderfahrnisse von Männern in Deutschland – Ergebnisse der Pilotstudie. Berlin: Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend.

KASHOBERA CRAWFORD, E. J. 2006. Truth and Prejudice. Men´s Experiences of Domestic Violence. Bloomington: AuthorHouse.

LENZ, H.-J. 1996. Spirale der Gewalt: Jungen und Männer als Opfer von Gewalt. Berlin: Morgenbuch Verlag.