Jak udělat seminář na Kavkaze – část I.
Nádražní hala v Tbilisi je celkem moderní. Drobným úskalím pro návštěvníka z daleka jsou jen digitální ukazatele odjezdů vlaků – texty jsou totiž v „červíčtině“. Snažím se přesvědčit osamělého muže v sáčku, aby mi prozradil nástupiště, z něhož odjíždí večerní vlak do Zugdidi, ale marně. Nakonec vítězí prostá logika – Zugdidi bude to slovo, kde první a třetí písmeno od konce vypadají stejně. A ostatně druhé a čtvrté taky. Usedám do kupé a za chvíli přichází asi padesátiletý spolucestující. A jelikož jsou si lidé ve vlacích tak nějak blíž, než normálně, začínáme si vzájemně sdělovat spousty osobních údajů a drobností ze života, díky čemuž mohu předvádět mé komické pokusy o ruštinu. Cesta utíká směrem k nestandardní hranici s Abcházií. Zemí, kterou kromě Ruska a tří dalších států nikdo neuznává a Gruzie ji považuje za své území, ačkoliv nad ním nemá žádnou kontrolu.
Tohle je fakt hlavní město? Vystupuju z maršrutky v abchazském městě Suchumi, Sukhum, nebo Aqwě - název si vyberte podle toho, odkud jste a co je pro vás politicky přijatelné. Zvláštní atmosféra: kouzelné pobřeží Černého moře, ulice skoro liduprázdné a spousty opuštěných budov. To ale není nic oproti takovému městu Ochamchira, kde je obydlený snad jeden dům ze čtyř. Důsledek krvavého konfliktu a čtvrt milionu uprchlíků – nebo chcete-li vnitřně přesídlených osob – z nichž mnoho dodnes přežívá v Gruzii v těžkých podmínkách. Odkud to zlo pramení? Ruská politika? Gruzínská politika? Nebo něco jiného? To by vydalo na zvláštní článek. Každopádně pro squattery by Abcházie byla ráj.
Během tří dnů toho chceme lidem z místních neziskových organizací a občanských iniciativ předat co nejvíc. Plánování a vedení kampaní, práce s médii, financování neziskových aktivit, využití sociálních sítí v kampaních... a večer ještě promítání dokumentárních filmů a diskuse. Na zúčastněných je chvílemi vidět únava, ale program je zajímá, je zjevné, že takovou příležitost nemají často, takže debata po filmech se občas protáhne skoro až k jedenácté večer.
Na semináři prezentuji kampaň z České republiky proti nelegálnímu kácení stromů, na níž jsem se kdysi podílel. Trochu podivným reakcím a neúplnému pochopení této případové studie se nelze divit. Oproti stále více se zaplňujícím evropským městům, kde pod tlakem developerů mizí stromy jako pohádkové postavy, je zde úplně opačná situace. Rozpadající se město v podstatě zarůstá přírodou.
Je 9. května a při třetím dni semináře máme trochu strach, kolik účastníků a účastnic nám na něm zbude. Už od rána místo „zdrávstvujte“ všude slyšíme „s prázdnikom“ a kolují zvěsti, že oslavy konce druhé světové války má doprovázet v centru města velká paráda. Zvědavost, jak se dají v občanských kampaních využít nová média a sociální sítě, je ale větší – zůstávají skoro všichni. Velká část lidí ze semináře je totiž třeba na Facebooku, a to navzdory tomu, že když chci chytit abchazský internet, musím si sednout s laptopem ke správnému oknu.
(zdroj: wikipedia.org)
Po skončení seminářů si zúčastněné organizace mohou požádat o malý grant na svůj projekt a přihlásit svého zástupce či zástupkyni na studijní pobyt v ČR. „Jak vypadá formulář žádosti o grant?“ ptá se někdo. Chvilku hledám v počítači a promítám formulář na plátno. Chybička se vloudila, je to pracovní verze, kde je hned v nadpisu žlutě podbarveno „Gruzie/Abcházie“. To, že na konci června vybereme tři lidi z Gruzie a tři z Abcházie, jsme měli sdělit včas. Naše tlumočnice je duchapřítomná a elegantně si stoupá před projektor, ale je pozdě. Ti, kteří si toho všimli, to teď vykládají ostatním. „To je záměr, abychom se potkali s Gruzíny?“ „A odkud dostaneme víza – z Tbilisi?“ Otázky padají jako bomby na Bagdád a na tvářích přítomných je vidět rozčarování. Snažíme se vysvětlit, že nejde o nic víc, než že naše aktivity prostě probíhají v Suchumi i ve Tbilisi. Ale kdo ví, pro koho jsme teď klesli na úroveň gruzínských agentů? Takzvaná reintegrační politika Gruzie je jasně definovaná: nalákat obyvatelstvo separatistických regionů, Abcházie i Jižní Osetie, aby se chtělo znovu stát součástí Gruzie.
(pokračování 28.7.2011)
Martin Hyťha
koordinátor projektu podpory občanské participace a nezávislé žurnalistiky na Kavkaze
NESEHNUTÍ
„České nevládní organizace odvádí hodně práce," hodnotí arménská aktivistka stáž v Česku
Sjuzanna Petrosjan, zakladatelka arménské nevládní organizace Inclusion Armenia, se už 14 let věnuje zdravotně postiženým dětem a jejich rodinám. Také se zajímá o inkluzivní vzdělávání a práva osob se zdravotním postižením.
NESEHNUTÍ
Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc třetí, duchové za volantem (3. díl)
Když na konci února začala rozsáhlá invaze ruských vojsk do Ukrajiny, naše podpora tamní občanské společnosti, se kterou jsme v blízkém kontaktu už od roku 2014, se od základu změnila.
NESEHNUTÍ
„Vrátím se pro vědomosti i za krásou.“ Arménská aktivistka hodnotí stáž v České republice
Arpine Jerisjan žije ve městě Ijevan na severu Arménie, blízko uzavřených hranic s Ázerbajdžánem. V červnu 2022 Arpine v rámci spolupráce na dva týdny navštívila Arpine Českou republiku
NESEHNUTÍ
Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc druhá, rozhodně už ne mladá (2. díl)
Když na konci února začala rozsáhlá invaze ruských vojsk do Ukrajiny, naše podpora tamní občanské společnosti, se kterou jsme v blízkém kontaktu už od roku 2014, se od základu změnila.
NESEHNUTÍ
Bezesné noci pro Ukrajinu: Noc první, aneb noc jako Brno (1. díl)
Když na konci února začala rozsáhlá invaze ruských vojsk do Ukrajiny, naše podpora tamní občanské společnosti, se kterou jsme v blízkém kontaktu už od roku 2014, se od základu změnila.
NESEHNUTÍ
Krizi školního stravování memoranda nevyřeší. MŠMT se dál zdráhá podniknout reálné kroky
Pouhé dvě hodiny z nabitého dvoudenního programu strávili zástupci*kyně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na konferenci Školní stravování 2022 v Pardubicích. Přitom právě MŠMT celý systém školního stravování řídí.
NESEHNUTÍ
Poznávání se skrze chlebíčky. Cizinci v Brně je připravují s ingrediencemi ze své vlasti
Obložený chlebíček je stálicí české gastronomie. Jak ale NESEHNUTÍ ukazuje ve své nové kampani Join the Table, i takové domácí klasice mohou prospět mezinárodní vlivy, chutě a nápady.
NESEHNUTÍ
Změnu ano, jen ne moc rychle. Zastaralé školní stravování MZe a MZ příliš netrápí
Posílit bezpečnost potravin a zdokonalit oblast výživy v Čechách. Takové jsou cíle Akčního plánu realizace Strategie bezpečnosti potravin a výživy 2030, vznikajícího v režii Ministerstva zemědělství a Ministerstva zdravotnictví.
NESEHNUTÍ
Neprůstřelné vesty místo flipchartů. První dva týdny pomoci pro Ukrajinu ve válce
Občanské aktivisty*ky, novináře*ky nebo obránce*kyně lidských lidských práv podporujeme v Ukrajině už od roku 2014. A nepřestáváme, ani když v zemi zuří válka.
NESEHNUTÍ
Nežít jen z těžby: Komunitní plánování v severní Arménii
Necelých dvě stě kilometrů od Jerevanu, a přes tři tisíce kilometrů od hranic České republiky, leží na severu Arménie, nedaleko hranice s Gruzií, rozšířená obec Achtala.
NESEHNUTÍ
Proč je důležité vést advokační kampaně i v době covidu. Příklad Ukrajiny
Terapeutické míhání malebných karpatských kopečků s bronzovým nádechem podzimu za oknem dálkového vlaku Lviv – Čop přeruší rázným zaklepáním paní průvodčí s rouškou pod nosem a informací, že se blíží konečná stanice.
NESEHNUTÍ
Konec těžby uranu v Ukrajině: příležitost, nebo hrozba?
V Kirovohradské oblasti na Ukrajině působí od roku 2000 nevládní organizace Flora, jedna z ukrajinských iniciativ, které NESEHNUTÍ podporuje v rámci svého programu Cesta iniciativy.
NESEHNUTÍ
“Najmeme vás, jen pokud jste prsatější", inzeruje sexisticky zbrojní veletrh IDET
Od veletrhu, který je postaven na obchodu se zbožím určeným k zabíjení lidí, nejspíš nelze očekávat nic pozitivního. Způsob, jakým se pořadatelé zbrojního veletrhu IDET postavili k náboru hostesek, je ale obzvlášť zarážející.
NESEHNUTÍ
Jak výběr u voleb ovlivní výběr ve školních jídelnách?
Jak se jednotlivé politické strany a subjekty dívají na otázku nutné změny vyhlášky o školním stravování, která by měla vést ke zdravějšímu, pestřejšímu a chutnějšímu jídelníčku pro děti?
NESEHNUTÍ
Česká zkušenost s komunitním plánováním míří do Gruzie
Komunitní plánování je účinný a prověřený způsob zapojení lidí do utváření budoucnosti regionu. Česká zkušenost s tímto procesem nyní nachází díky NESEHNUTÍ uplatnění ve dvou regionech v Gruzii.
NESEHNUTÍ
Sexuální výchova má být pro všechny a o všech
Jaká témata sexuální výchovy jsou dosud netematizovaná? Jaké její aspekty jsou pro současné mladé lidi důležité? A jak vytvořit prostředí, kde všichni můžeme rozvíjet své vztahy férově, citlivě a otevřeně?
NESEHNUTÍ
Jaké to je, když jste ve válce?
Loni na podzim se znovu rozhořel spící konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu. Jaké to je, když vám za okny zuří válka? Zeptali jsme se dlouhodobé spolupracovnice NESEHNUTÍ z Jerevanu.
NESEHNUTÍ
Na vegany jsem už alergickej
Při sledování střetů a debat týkajících se zvířecích práv a veganství lze získat dojem, že jsou od sebe oba tábory zastávající buď karnistickou, nebo veganskou ideologii odděleny nepřeklenutelnou řekou. Je tomu opravdu tak?
NESEHNUTÍ
Věci, které nevidíme v mainstreamovém pornu
Pokračování článku “Co chybí mladým lidem v sexuální výchově?” Obrazy, se kterými se dospívající v porno filmech setkávají, ovlivňují jejich vnímání svého vlastního těla. Jak by měla probíhat reflexe reality pornografie?
NESEHNUTÍ
Co chybí mladým lidem v sexuální výchově?
Mladým lidem není jasné, kdo a za jakých okolností dává souhlas s fyzickým intimním kontaktem. Jakým způsobem by to mělo probíhat?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 180
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1237x